Chladná životní láska Johanna, neřízená střela Niko, unikavý, přesto osudový milenec Alejandro a nakonec vlastní matka: čtyři čtivá, ale nikoliv banální vyprávění o těchto velice rozdílných osobnostech tvoří knihu Detaily, s níž publicistka, spisovatelka a lektorka tvůrčího psaní Ia Genberg (nar. 1967 ve Stockholmu) vyvolala nadšení čtenářů i kritiky. Ve Švédsku za ni získala Augustovu cenu; práva na titul byla prodána do desítek zemí.

V souladu s názvem knihy stojí jednotlivé portréty vypravěččiných blízkých hlavně na zaznamenávání drobných postřehů, momentů, společných zážitků. Jak říká sama autorka v rozhovorech, určují nás především vztahy k jiným lidem a právě jednotlivosti – jakýkoliv rámec či ucelený příběh bývá jen druhotně dodaný a nezajímavý. Genberg se tedy snaží zachycovat mikrosituace, které jediné mají výpovědní hodnotu: „Žádný ‚začátek‘ a žádný ‚konec‘, žádná zvláštní posloupnost, jen okamžiky a vše, co v nich vzniká.“

I sami sebe podle autorky poznáváme a utváříme hlavně skrze setkání s ostatními. Z portrétů tak nakonec plasticky vystupuje i postava samotné vypravěčky, hloubavé a trochu roztěkané, která má leccos společného s autorkou. Ia Genberg v rozhovorech líčí, že například výchozí situace knihy je převzatá přímo z jejího vlastního života: ve stavu pozměněného vnímání, způsobeném úpornou covidovou horečkou, vytáhla z knihovny svazek a zahlédla v něm dávno zapomenuté zamilované věnování, které jako by ji přeneslo v čase o desítky let zpět. Výsledkem byl první z portrétů, jejž posléze doplnily dva další a ještě ten závěrečný, nejtragičtější, věnovaný matce celoživotně poznamenané traumatem z mládí. Texty jsou pojaté jako proudy vědomí, ovšem vycizelované, intenzivní, elegantně formulované a podávané v koncentrovaných dávkách, vše se totiž vejde na pouhých 160 stránek.

Introspekce do uspěchané doby

Úspěch knihy stojí na spojení nepochybných literárních kvalit s čtivostí a snadnou vstřebatelností textu. Jde o příhodné čtení do uspěchané doby, dá se zhltnout za odpoledne, a přestože není povrchní, není ani čtenářsky náročné nebo nějak kontroverzní. Každý má asi zkušenosti a zážitky, které si při četbě vybaví, tak proč si je znovu nepřerovnat v hlavě? Namísto angažovanosti či „aktuálních palčivých témat“ Detaily přinášejí introspekci a nadčasové téma křehkých vztahů, což je, i přes melancholické ladění a velmi vážné momenty, dost příjemný oddech. Navíc vyvolávají lehkou nostalgii, protože nás teleportují do mytických dob před mobily či sociálními sítěmi, kdy lidé například ještě mohli beze stopy mizet, pátrat po sobě a zase se nečekaně objevovat. Vyprávění klouže vzpomínkami, „ruší“ čas, ale zároveň ilustruje, jak se za posledních čtyřicet let proměňoval každodenní život. 

„Cesta do hloubky vyžaduje ztrátu kontroly, věčné hlídání času a prostoru musí ustoupit nezadržitelnému pádu do sebe sama, nebo do někoho jiného, nebo do některé ze všemožných skulin existence,“ uvažuje vypravěčka v závěrečném oddíle. Sama u sebe talent pro takové „pády“ očividně nachází a možné podoby zmíněných skulin se snaží naznačit i čtenářům. Její kniha patří v blahobytné švédské literatuře k těm poměrně vzácným, které se (téměř) obejdou bez zápletek přitažených za vlasy – vycházejí takzvaně ze všedního života, ale dokážou z něho vydestilovat cosi neobyčejného. V oceněníhodném překladu Martina Severýna tak přichází do českých knihkupectví počin, který má potenciál neurazit, zaujmout, možná i nadchnout široké čtenářské kruhy.