Zadie Smith

Klaustrofobické. Přízračné. Nevyrovnané. Naturalistické. Modernistické. Znepokojující či těkavé. I takových přívlastků se dostalo poslednímu románu Severozápad literárními cenami ověnčené britské autorky Zadie Smithové.

„Co, Howarde? Co přesně tam mám vidět?“ Howard Belsey nasměroval svou americkou manželku Kiki Simmondsovou k příslušné pasáži vytištěného e-mailu. Opřela se lokty o stůl po obou stranách papíru a svěsila hlavu jako vždycky, když se soustředila na drobné písmo.

Psát romány a udělat s nimi díru do světa dřív, než je člověku třicet, se v případě Zadie Smithové zdá až směšně lehké. Nechť čtenář posoudí sám: ve dvaadvaceti letech napíšete povídku, jež se objeví v antologii studentských prací, na základě náčrtu jedné kapitoly se vás ujme literární agentura, která posléze vydraží vaši dosud neexistující prvotinu nakladatelství za zálohu, činící neuvěřitelných 250 000 liber.

Nikdo jiný není tak typickým představitelem moderní Británie jako britská spisovatelka Zadie Smithová (1975), dcera anglického otce a jamajské matky. Je mladá, krásná, exotická

Po oslňujícím úspěchu prvotiny Bílé zuby a trochu rozpačitě přijatém Sběrateli autogramů vydala Zadie Smithová v září 2005 svůj třetí román. On Beauty je postmoderní hříčkou, v níž se autorka vydává po stopách slavných spisovatelů britské literatury 20. století, především E. M. Forstera a jeho Panského sídla.

V českém překladu vyšel úspěšný román mladé britské prozaičky.