Vzpomínky na první návštěvy Islandu, které na sklonku života na základě vlastních deníkových záznamů a poznámek z cest sepsala Helena Kadečková, osloví nejen skandinavisty, ale všechny, kdo jsou ochotni se zamyslet nad otázkou, jak moc se náš svět od konce padesátých let proměnil.
HK
Helena Kadečková
Poslední červnový den tohoto roku zemřela významná česká nordistka, docentka severských literatur a překladatelka z norštiny, islandštiny, staroislandštiny a dánštiny Helena Kadečková. Její překlady otevíraly už od šedesátých let českým čtenářům dveře tehdy ještě velmi exotické (staro)severské literatury. Texty, které převedla do češtiny, přitáhly ke studiu severských oborů několik generací, pro které bude ještě dlouho ztělesňovat českou skandinavistiku.
Zpráva o smrti překladatelky ze severských jazyků, vysokoškolské pedagožky a spisovatelky Heleny Kadečkové zasáhla v uplynulých dnech její studenty, kolegy i početné řady fanoušků severské literatury. iLiteratura získala svolení on-line uveřejnit obsáhlý rozhovor, který vyšel roku 2012 v publikaci Slovo za slovem.
Navzdory své nečetnosti Islanďané v minulosti prošli zajímavým vývojem a navíc za sebou zanechali zřetelné stopy v evropské kultuře. Vůbec nejzajímavější část islandských dějin představuje středověk, přesněji řečeno období od konce devátého století, kdy ostrov začal být kolonizován, do roku 1262, kdy ztratil samostatnost a stal se bezvýznamnou součástí norského (později dánsko-norského) království. Ne náhodou je právě této periodě věnována podstatná část knihy...
