Rozhovor s vlámským prozaikem Jeroenem Olyslaegersem se točil kolem jeho nedávno do češtiny přeloženého románu Vůle, ale došlo také na témata národní identity, renesančních Antverp a umírající Evropy, kterou možná zachrání smart cities.
JO
Jeroen Olyslaegers
Jeroen Olyslaegers provází Thomase de Veena po Antverpách, dějišti svého románu Vůle. Ukazuje důležitá místa, vypráví o svých inspiračních zdrojích, o svém dědečkovi-fašistovi, zamýšlí se nad morálními dilematy lidí za německé okupace i nad způsoby, jak v literatuře přistupovat k historickému období, které autor na vlastní kůži nezažil.
Vlámský divadelník a spisovatel Jeroen Olyslaegers (1967) spolupracuje od poloviny 90. let s významnými vlámskými soubory a ve stejné době debutoval také jako prozaik. Pátým románem Vůle z roku 2016, třetím dílem volné trilogie, prorazil s konečnou platností i v literárních kruzích. Tento román vyšel v roce 2018 i v českém překladu a autor ho přijel do Prahy představit osobně.
Antverpy, druhá světová válka, němečtí okupanti se roztahují čím dál víc a jejich teror proti zdejším Židům přitvrzuje. Co v takové situaci udělá či neudělá řadový policista, který není nadán zvláštním sebevědomím, odvahou ani morálním kreditem, ale musí poslouchat rozkazy a zároveň si zachránit krk? A jak se s nastalými poměry vyrovnávají jeho spoluobčané? Překvapivě široké spektrum odpovědí nabízí oceněný román vlámského autora Jeroena Olyslaegerse, který se v češtině představuje poprvé.
