Poloautobiografický příběh literáta, který se pro nedostatek úspěchu živí jako učitel rumunštiny v dělnické čtvrti, lze číst jako mapování různých stádií vědomí jediného člověka, jejich vzájemného prostupování a ovlivňování. Odklon od umělecké literatury vede jeho hlavního hrdinu k paradoxnímu závěru: je třeba nepsat fikci, ale „skutečnou“ literaturu, literaturu jako evangelium.
Nadčasový soubor pěti povídek je nejvýznamnějším dílem zřejmě nejlepšího současného rumunského autora. Jeho osobitý, těžko definovatelný styl svědčí o opožděné, ale tvůrčí recepci postmoderní poetiky v Rumunsku.
