Jan Assmann jmenoval ve své knize Kultura a paměť (Das kulturelle Gedächtnis) z roku 1992 tři důvody, proč se staly „paměť a vzpomínání tak virulentním tématem“ (Assmann 2001: 15). Má to na svědomí revoluce probíhající v technice ukládání dat, konec starých evropských pořádků a konečně otázka toho, jak bude možné po smrti posledních očitých svědků udržovat památku na holokaust a další zločiny proti lidskosti, které přineslo dvacáté století.
AK
Alexander Kratochvil
Pečlivě připravená publikace může do místních polemik o naší vlastní identitě přinést nové impulsy, i když je otázka, kolik recipientů si u nás nakonec najde. Metoda, s níž kniha přistupuje k problematice dějinných traumat, totiž bez přehnaných emocí, zato ale v jejich složitosti a nejednoznačnosti, je přitom statkem, kterého se nám v české kotlině nedostává.
