Své vlastní „upadnutí“ do stavu blížícího se počítačové závislosti autor analyzuje elegantním stylem, s vhledem, erudovaností i sympatickou sebeironií. Vliv informačních technologií na lidský mozek nepopisuje ani nehodnotí jednostranně, obavám o „lidskou přirozenost“ se však nevyhne. Otázka je, co tím má přesně na mysli.
Skleněná klec sice líčí vliv počítačů trochu jednostranně a černobíle, upozorňuje však na významné a aktuální téma a je nutné její vydání přivítat. Přináší výrazný a cenný podnět k tomu, abychom obezřetně promýšleli, ve kterých oblastech a v jakých situacích je pomoc počítače nutná, kdy žádoucí, a kdy naopak potenciálně škodlivá.
