O nutnosti experimentování v církvi, vlastní smrtelné nemoci a pronásledování církevní vrchností nebo roli sdílených příběhů při vytváření společenství rozmlouvá historik a katolický kněz Tomáš Petráček. A to způsobem tak inspirativním, že je jeho kniha doporučeníhodná i pro ty, které nezajímají vnitrocírkevní spory.
MB
Martin Bedřich
Šéfredaktor Portálu na cestě od zkoumání barokní literatury ke schopnému a zodpovědnému nakladatelskému manažerovi: „Vydávat něco, co nikdo nechce, je frustrující – dělat to za grantové peníze je navíc ale divné.“ Nakladatelství zřízené římskokatolickou kongregací vydává autory, které „spojuje důraz na autenticitu vlastního křesťanského života, otevřenost vůči nejistotě a hledání a respekt k lidem s jinými postoji.“
Kniha nabízí nostalgický pohled do staletí, kdy (téměř) všichni lidé chodili do téhož chrámu a vnímali tytéž obrazy. Může poskytovat podněty k úvahám, co jsme od těch dob ztratili a jak bychom se od nich mohli nechat inspirovat. I když je škoda, že sám Jan Royt nebyl v domýšlení těchto témat odvážnější.
