Kniha, na kterou se vyplatilo čekat osm let. Čtení sice tematicky neveselé, ale současně obrazově nápadité a technicky propracované, navíc při vší absurditě i celkem zábavné. Taková je nová básnická sbírka Alžběty Stančákové, která rozhodně nemá nic společného se srbským městem Čačak.
Stančáková ve své debutové sbírce zaznamenává to, co vidí okolo sebe, situace, setkání, rozhovory, ale nevyhýbá se ani vhledu do rodinné, partnerské či kamarádské intimity. Pozorování to nejsou nijak pronikavá, nemíří pod povrch věcí, zato se vyznačují velkou dávkou ironie, sebeironie, humoru a nadhledu.
