Samanta Schweblin

Co stojí za nečekaným úspěchem této donedávna světu neznámé argentinské autorky? Není „fenomén Schweblin“ jen dočasný trend? Podobné otázky nemění nic na tom, že román – v němž autorka sugestivně popisuje odevzdanost svých postav v soužití s všudypřítomným nebezpečím, jejich duševní vyprázdněnost, apatii, to zvláštní tísnivé ticho a mlčení, jež opanuje celý prostor kolem nich – se čte jedním dechem.

Překvapivě úsporně napsané povídky argentinské spisovatelky Samanty Schweblin jsou snové i zcela přízemní, často protkané fantastickými a nezřídka zcela iracionálními prvky – v hispánské próze je ostatně nadpřirozeno oblíbený stavební kámen nejednoho příběhu. Schweblin si ale libuje také v surovostech, své postavy nechává konat nesmyslné skutky. Není to ale jen prvoplánová snaha šokovat čtenáře: autorka poukazuje na zvrácenost současného světa, který je na násilí uvyklý.