Henriette Vásárhelyi

Smrt nejbližšího přítele – stručně řečeno, právě o ní pojednává román immeer německo-švýcarské spisovatelky Henriette Vásárhelyi. Tragický, do sebe zahleděný příběh o bolesti je psaný bez humoru, zato však poetickým, občas nečekaně hravým jazykem. Jeho vypravěčka však bohužel neožívá v textu natolik, abychom oplakali celkem předvídatelný konec příběhu.

Když přecházím ulici u parkoviště a vybíhám po pěšince mezi dunami na pláž, když se chytám za patu a zouvám si botu, poskakuju a stahuju si i tu druhou, vidím jenom Janovu kštici a šíji. Zatímco svazuju tkaničky k sobě a věším si boty na tašku, jsem od Jana, jen co by kamenem dohodil, a v tu chvíli se ke mně otočí a mlčky zamává.