Historik Zídek nesoudí ani nemoralizuje. Prohlašuje, že vztah s Oldrou Sedlmayerovou Tomáši Garriguu Masarykovi nic neubírá na velikosti, jen prezidenta zlidšťuje.
Autor poctivě a bez zjednodušování hledá nebo naznačuje cesty, jak se s vypořádat s nepřiznanými či fiktivními vinami a traumaty, které zde zbyly po desetiletích vlády komunismu. Zajímají ho dramata věřících komunistů i odpadlíků, kteří s touto vírou spojili svůj osud, šířili ji, pochybovali o ní, v jejím jménu zabíjeli, odsuzovali nebo přehlíželi věznění jiných. Anebo proti jejím vyznavačům naopak bojovali se zbraní v ruce.
