Juan José Saer

Na pozadí několika poklidných dní, které Gato tráví v domě u pomalu plynoucí řeky, se odehrává příběh o hledání surového vraha koní… Saerův román z roku 1980, psaný technikou filmového střihu, čtenáře ale zaskočí mnoha nečekanými přesahy: je to trochu detektivka, zčásti alegorické dílo o argentinské diktatuře, zdánlivě i text blízký postupům francouzského „nového románu“ – a především existenciální zamyšlení nad neuchopitelností toho, co se děje „právě teď“.

Bianco umí číst lidem myšlenky. Tato schopnost je možná výhodou, ale může mu také ublížit. Argentinský spisovatel Juan José Saer se v tomto románu představuje jako mistr zachycení prchavých okamžiků. V poetickém, stylisticky úchvatném vyprávění zkoumá posedlost, touhu vlastnit druhého. Příběh o žárlivosti a nikdy nepotvrzené vině zasadil do argentinské nížiny a do končícího 19. století.

Jednadvacet povídek argentinského spisovatele Juana Josého Saera (1937–2005) se odehrává na rozmanitých místech. Autor nás zavede do světových velkoměst i na argentinský venkov, do Afriky i na Měsíc. Záhy nás však přesvědčí, že stejně napínavé příběhy se odehrávají i v lidském nitru. A co teprve v situacích, kdy se na určitém místě sice právě vyskytujeme, ale v podstatě přebýváme v úplně jiném čase i prostoru.

Doktor psychiatrie Real vede pustou, sluncem rozpálenou argentinskou pampou do nově vybudovaného ústavu skupinu bláznů: příběh této bizarní karavany relativizuje rozdíl mezi „normálním“ a „šíleným“ člověkem, vypravěči umožňuje poznat sebe sama i proniknout do nitra lékařových svěřenců. Román Oblaka se odehrává v roce 1804, jeho témata jsou však nadčasová.

Argentinský spisovatel Juan José Saer (1937–2005) patří mezi nejvýznamnější a nejpozoruhodnější španělsky píšící autory současnosti. V češtině dosud vyšly tři jeho romány: Pastorek, Pátrání a Oblaka.

Umně šponované napětí a spoustu násilných zločinů nabízí temný detektivní román Pátrání argentinského spisovatele Juana José Saera, výjimečný zejména snahou o osobitý styl. Zajímavé je nicméně až téma rozvíjející se v pozadí krvelačné historky. Stejně jako u autorova slavného románu Pastorek se jím stává hledání identity, hledání sebe sama.

Pastorek je jakýsi cestopis psaný zdola, cestopis lehce pikareskní, jehož autorem není ani vojevůdce, ani aristokrat či duchovní, ale obyčejný a zprvu negramotný sirotek. Je to fiktivní cestopis, psaný z okraje společnosti.