Jednotlivé příspěvky mají značně rozkolísanou úroveň i žánrovou podobu, od nijak objevných variací na zadané téma přes osobní (náboženské) vyznání, mající zřejmě zaručit, aby kniha na čtenáře nepůsobila tak depresivně, až po statě odborně fundované a skutečně pozoruhodné, jako je ta o „strachu“ z antropomorfismu.
Pokud chtěli editoři dokázat, že „pojem vývoje ve společenskovědním bádání zcela nevymizel, ba naopak stále žije a má zde svou relevanci“, pak nevím, jestli to nebyla trochu přehnaná ambice. Pojem vývoje jistě relevantní je, ale především proto, že je velmi pružný a představit se dá pod ním leccos, což tato kniha ukazuje opravdu názorně…
