Svůj přehled začíná autorka v osmnáctém století u Williama Laudera, který si prý předesevzal prostřednictvím padělků usvědčit z plagiátorství Johna Miltona, a Jamese Macphersona, autora Básní Ossiana. Pokračuje přes značně nesourodé podvrhy, jako jsou bohužel dodnes skutečně nebezpečné Protokoly sionských mudrců na straně jedné a na straně druhé nevinné „povídačky” Marka Twaina, který později ochotně přiznával, že si je coby reportér vymýšlel.