Dario Fo, světoznámý dramatik, režisér, herec, scénograf, malíř, komik, ale i neúnavný kritik soudobé společnosti, je kontroverzní osobností provokující Itálii po celou druhou polovinu 20. století.
DF
Dario Fo
Roku 1991 byl Dario Fo spolu s Francou Rame pozván do Španělska s inscenací Isabella, tři karavely a podfukář, která se v době své premiéry (1963) setkala se silnou negativní reakcí jak při milánské premiéře, tak i při následném turné...
Když odešli, sezval jsem vůdce i šamany, starce a velitelky, kteří reprezentují patnáct kmenů o pěti tisících indiánech, co přišli až sem. A říkám jim: “Poslyšte, kamarádi, za krátko se setkáme s velkou skupinou křesťanů a jejich guvernérem..."
Inscenace L‘anomalo bicefalo (Dvouhlavá zrůda) vyprodává od konce loňského roku divadelní prostory v celé Itálii.
I tato hra vyvolala bouři v italské katolické církvi, neboť konvenční chápaní světce Františka se neslučovalo s interpretací Foova svatého Františka-komedianta...
Pomoc! Bůh nás zachraň! Ta ukrutná obluda je nám v patách! Utíkejte, zachraň se, kdo můžeš... Už se na nás žene!
Mírové manifestace v Římě se Dari Fo, legenda italského divadla 20. století a nositel Nobelovy ceny, nezúčastnil, ale vyjádřil se k ní v článku Válka proti bídě...
Pro nevšední hru, kterou v tomto provedení tvoří čtyři příběhy (Zrození potulného komedianta, Žonglérie o papeži Bonifáci VIII., Svatební hostina v Káni a Lazarovo vzkříšení), se Fo inspiroval texty středověkých mystérií, lidovou fraškou i soběstačností toulavých herců - jokulátorů.
