Bylo 23. října 2007, něco po osmé hodině večer. Stála jsem na temném nádvoří pražského Klementina a skrz zamřížované okno jsem sledovala ruch v zákristii kostela svatého Salvátora. Uvnitř bylo světlo, které modelovalo štukové ornamenty na stropě, a v něm hemžení mladých lidí, kteří se chystali na jednu z neformálních rozprav s profesorem Tomášem Halíkem. Jako každé úterý po večerní studentské mši, která salvátorský kostel zaplnila do posledního místa.
AJ
Alena Ježková
Do Dobrého světa nahlíží dětský vnímatel optikou tří sourozenců – školáků Markétky, Máry a školkou povinné tříleté Emy. Spontánně dětská vypravěčská perspektiva je orámována střídáním ročních období a s nimi spojenými tradicemi.
