Těžiště nové sbírky básníka Ondřeje Macury spočívá v reflexivní, obrazné lyrice nenápadného, něžného, až meditativního ražení. Básně psané volným veršem jsou krátké, přehledné a s tichým pomalým tempem.
OM
Ondřej Macura
Básník Ondřej Macura se novelou Netopýři představuje také jako prozaik. Vyprávění, které se noří do pocitů bohémů, intelektuálů a básníků, je avizováno jako výpověď jedné generace.
Už několik nocí špatně spím; včera jsem dokonce neusnula vůbec, přestože jsem unavena, vyčerpána intelektuálně i citově, přestože mě bolí hlava a chci zapomenout.
V loňské prvotině Indicie se Ondřej Macura představil jako zajímavý autor. Zručný, obeznalý a ambiciózní, jehož stylově rozbrázděná, „slepencovitá“ poetika přitahovala i zneklidňovala, byla s to vstřebat lecjakou přetaženost či až školáckost, aby v úhrnu působila specifickým „přezrále nedozrálým“ kouzlem.
