Irena Dousková

Mezi tituly nominovanými na letošní ceny Magnesia Litera v kategorii prózy je i nová sbírka povídek Ireny Douskové. V knize nahlížíme zlomové životní situace obyčejných lidí zasazené do odlišných dějinných událostí. Různí lidé v různých dobách, s různými názory a různými životy. Přesto mají všichni něco společného…

Irena Dousková, autorka populárního Hrdého Budžese, se i ve své nejnovější knize Rakvičky vrací do minulosti, třebaže ne tak vzdálené. Její hrdinka se ve snaze bojovat s nepřízní osudu vydává na cestu za svou (kýženou) láskou, ale vůbec nic nejde hladce. Kniha sama pak, zvláště ve srovnání s Budžesem, budí jisté rozpaky.

Jakkoliv by se nabízelo napsat, že román Ireny Douskové pojednává o posledních měsících života Jaroslava Haška v Lipnici, skutečnost je složitější. Autorka nevystavěla dílo na Haškovi, ale předestírá čtenáři především atmosféru prostředí, v němž se Hašek pokoušel dopsat Švejka a které bylo svým způsobem stejně rázovité jako spisovatel samotný. Atmosféru života v provincii, která je Haškovi malá.

Po velmi úspěšných a záhy divadelně adaptovaných textech Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák se opět vracíme k barevným a jaksi pomíchaným snímkům ze života svéhlavé, svérázně citlivé i svérázně cynické Helenky. V typicky tragikomickém a jazykově nápaditém podání Ireny Douskové se vypravěčka musí potýkat se situacemi vcelku běžnými (dospívání a vzdorovitost dětí, neshody na pracovišti) i méně obvyklými (náladovost muže, rozvod).

Dousková debutovala v roce 1992 v básnické sbírce Pražský zázrak. Doktor Kott přemítá je po knihách Goldstein píše dceři (1997), Hrdý Budžes (1998) a Někdo s nožem (2000) jejím zatím posledním literárním opusem.