Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků

Složitá mnohovrstevnatost meluzínských skladeb 14. století i jejich významové bohatství plynou z toho, že přebírají, vrší na sebe a spojují do jednoho harmonického celku fragmenty velmi starých mýtů. Meluzína je dnes antropology, psychology a psychoanalytiky považována za důležitý produkt středověké imaginace a vzhledem k tomu, že pohled tehdejších mužů na ženu prosakuje i pod křesťanským hávem a politickými interpretacemi, za jednu z klíčových postav erotické imaginace této epochy.

Podobně jako byla ve středověku ambivalentní povaha víl, i autorův postoj k jejich světu je nejednoznačný: na jedné straně píše, že „jako badatelé máme právo i povinnost odolávat“ jejich svodům, jinde ale tvrdí, že „víly obdarovávají ty, kdo se s nimi stýkají“. Navzdory citované proklamaci autor svádění víl asi skutečně trochu podlehl a totéž okouzlení nesměle a s jistou distancí nabízí i svým čtenářům.