Umění a mystika

Osmnácté století bývá obvykle označováno za věk osvícenství, věk rozumu, přičemž se s velkou dávkou zjednodušení předpokládá, že tento rozum měl stát v protikladu k tradičnímu náboženství. Je zřejmé, že se zde – tak jako i v jiných případech – francouzské či přinejmenším západoevropské dějiny tak trochu zaměňují za dějiny Evropy, případně celého světa.

Podle Gershoma Scholema, prvního profesora židovského mysticismu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, „neexistuje nějaká mystika vůbec, ale jen různé mystiky.“ Český kunhistorik Pavel Kalina se v novátorské knize Umění a mystika zaměřil vesměs na katolickou mystiku, a co je důležité, s ní spjaté umění. Zachycuje vizualizaci mystické zkušenosti, zejména vizí, do podoby iluminací v rukopisech (vybírá ty, které nejsou pouhou ilustrací, ale prostředkem k prohloubení mystického prožitku), malířských

I když by se k mnoha tématům v knize naznačeným dalo uvést i leccos dalšího, celkově si autor zaslouží ocenění za svoji odvahu pokusit se – byť nedokonale – vypovědět i to, co „nelze vyslovit“.