Der Körper meines Bruders

Na ulici už byla tma. Nevím, jak dlouho jsme na otce čekali, ale zdálo se, že se nevrací celý den. Mo se plížila uličkami, držela se při domovních zdech. Zastavovala se a naslouchala, pak honem zase běžela dál. Bratr vystrčil hlavu z pokrývky a díval se vzhůru. Mžoural, ruce i nohy měl svěšené. Napodobila jsem ho a viděla černé, holé, propletené větve na šedivém nebi a strmé zdi domů. Tam, kde naše těla, přimáčknutá k sobě, splývala v jedno, bylo příjemně teplo.

V naší svobodné, globalizované a stárnoucí Evropě se dítě stalo kultem. A do tohoto společenského ovzduší přichází maďarská autorka Léda Forgó – žijící v Německu a píšící německy – se svou románovou prvotinou, kterou vypráví dcera, jež byla své matce spíše přítěží.