Monique Schwitter: Goldfischgedächtnis. Erzählungen (Paměť zlaté rybky). Literaturverlag Droschl, Graz – Wien, 2011, 192 s.
Curyšská rodačka Monique Schwitter (*1972) vystudovala herectví a režii v Salcburku, působila na divadelních scénách v Curychu, Štýrském Hradci, Frankfurtu a od roku 2005 také v Hamburku, kde žije i dnes se svou rodinou. Zde také po dobu tří let provozovala Dámský salon, literární klub, v němž představovala aktuální knižní novinky.
Chodila jsem za ním. Znovu a znovu. Poprvé mi bylo třináct. Viděla jsem ho o polední pauze na promenádě na nábřeží, smál se u ramene mně neznámé ženy. Ukazoval právě na vodu, když si všiml i on mě. Smích na moment utichl, měřil si mě pohledem; ale pak, jako bych dala najevo, že jsem jeho komplicem, rozesmál se znovu na plné kolo, žena mu něco šeptla a on ji objal.
Žena, smrt, vzpomínky – to je společný jmenovatel snad všech povídek ze souboru Paměť zlaté rybky švýcarské prozaičky Monique Schwitterové. Prozaičky a herečky, spěchám dodat, protože divadlo světa, které tu jako autorka přesně volenými slovy, zámlkami a rafinovanými vypravěčskými postupy rozehrává před očima čtenáře, vede hned k další charakteristice těchto textových miniatur: jsou to dramatické scény.
