Žena na frontě

Alaine Polcz, maďarská spisovatelka, psycholožka a výjimečná žena, se ve svých beletristicky pojatých memoárech vrací k nejtemnějšímu období svého života.

Autobiografická kniha maďarské autorky Alaine Polczové (1922–2007) Žena na frontě z roku 1991 vypráví nejen o jednom soukromém osudu – či spíše o jeho výseku (podtitul knihy zní Kapitola z mého života) –, ale také o tom, jaké byly poslední měsíce druhé světové války v Maďarsku a že se sovětští osvoboditelé nechovali dost často zrovna hrdinsky.

Alaine Polczová však byla dostatečně známá už před vydáním svých memoárů, působila totiž jako velmi oblíbená a vyhledávaná psycholožka na klinice, kde se léčily děti napadené leukémií, a to v době, kdy úspěšnost léčby byla pouze asi dvacetiprocentní

Nastala už zima a k Csákváru se blížila fronta. Čas se vlekl hlemýždím tempem. Přitáhli Němci. Jednou ráno vrazili do zámku: „Je to rozkaz! Musíte zámek opustit!“ Ale proč a jak? S Němci jsem šla vyjednávat já, protože všem ostatním by hrozilo zastřelení.

Do Budapešti jsme přijeli v září, právě skončil nálet. Rafinerie nafty Shell hořely, projížděli jsme poblíž. Obloha, ulice, všechno bylo zahaleno temným dýmem. Žilo se tam rušně. Lidé běhali do krytů a smáli se přitom, žertovali. Když vylezli, uklízeli trosky a tančili. V restauracích bylo nabito. Místo jídla vařili všelijaké flaksy nebo zeleninové přílohy, ale číšníci je přinášeli zdvořile a vesele. Budapešť je náramně otužilé město.

„Konečně můžu jít po vesnici se vztyčenou hlavou,“ přiznala obyvatelka Csákváru poté co Alaine Polczová vydala roku 1991 svou slavnou vzpomínkovou knihu Žena na frontě (Asszony a fronton), která vzbudila mimořádnou pozornost maďarské veřejnosti, získala titul Kniha roku, dočkala se dosud pěti vydání doma a mnoha v cizině v překladech do různých jazyků.