Něco překrásného se končí: kolapsy v přírodě a společnosti

I když přispěvatelé zastupovali tak odlišné obory jako historii, egyptologii, filozofii, evoluční biologii, teoretickou fyziku či „rostlinnou sociologii“ (J. Sádlo), v podstatě se shodli na tom, že kolapsy a katastrofy nejsou božím trestem, ale normální součástí vývoje, a že představují nejen hrozbu, ale i šanci, či dokonce nezbytnou podmínku toho, aby mohlo vzniknout něco nového.