V prosinci 1618 zamířil koráb Nový Hoorn ve službách Sjednocené východoindické společnosti na Jávu, avšak po jedenácti měsících plavby došlo k tragické nehodě – na lodi vznikl požár, následkem toho explodoval náklad střelného prachu a loď i s velkou částí posádky vyletěla do povětří. Zbytek posádky včetně kapitána dorazil začátkem roku 1620 po strastiplné plavbě na záchranném člunu do Batávie. Willem Ysbrandtszoon Bontekoe, rodák z městečka Hoorn a kapitán lodi, publikoval v roce 1646, sedmadvacet let po ztroskotání, svůj Deník, alébrž pamětihodné líčení cesty W.Y.Bontekoea z Hoornu do Východní Indie, krátce Deník kapitána Bontekoea. Okolnosti vzniku nejsou jasné, a tak se nedá s jistotou říci, zda deník psal skutečně Bontekoe, nebo zda jeho vyprávění zaznamenal někdo jiný. Jisté je, že hoornský vydavatel Jan Jansz Deutel kapitána Bontekoea přesvědčil, aby příběh vydal tiskem.

Kniha se skládá ze tří částí: cesta na východ, ztroskotání a záchrana; v druhé části se líčí pobyt v Asii a třetí díl popisuje cestu domů, do Holandska. První, nejdobrodružnější část, popisující ztroskotání lodi, se vždy těšila největší oblibě. Původní vydání obsahuje osm mědirytů, ilustrujících vesměs tuto první část, a také jediný zachovaný portrét kapitána Bontekoea. Mědirytiny jsou natolik živé, že se brzy začaly vydávat na archu samostatně jako kramářská píseň.

Také vypravěčův jazyk je velmi barvitý. Loď se po výbuchu „rozprskla na sto tisíc kusů“ a všechny, kdo byli ještě na palubě, s výjimkou kapitána a plavčíka Pay Harmena, „to rozmašlovalo na bramboračku“. „I já, Willem Ysbrantsz Bontekoe, kapitán lodi, jsem vyletěl do povětří a počítal s jistotou, že i já tam najdu smrt, i napřáhl jsem ruce k nebi a zvolal: Pane, tady mě máš, buď ubohému hříšníku milostiv.“

O mimořádné oblíbě Deníku svědčí zajímavá drobnost. Když byl koncem 17. století na pustém ostrově vysazen nehodný plavčík, měl ve své lodní truhličce kromě bible také Deník. Kniha se dočkala mnoha převyprávění, z nichž nejznámější jsou Plavčíci kapitána Bontekoea od Johana Fabricia z roku 1924 - i pro české čtenáře klasické dílo dětské dobrodružné literatury. Jako svou oblíbenou četbu je uvádí Ludvík Vaculík, Miloš Forman či Jáchym Topol. Městečko Hoorn uctilo své literární rodáky sochami v životní velikosti, a tak z nábřeží vyhlíží Hajo, Rolf a tlouštík Padde přes vodu do dálky. Plavčíci hráli i ve skutečnosti v příběhu důležitou roli, jak vyplývá z pasáže líčící útrapy trosečníků na záchranném člunu: „Bylo nás v člunu dvaasedmdesát a smutně jsme se na sebe dívali: neměli jsme jídlo ani pití, chleba došel, rackové se už neukázali a dešť nepřicházel. (…) Tíseň byla čím dál tím těžší a větší, a námořníci se na sebe začali dívat tak temně a krutě, že to vypadalo, jako by po sobě nejraději skočili a jeden druhého snědli. Ano, mluvili o tom dokonce mezi sebou a dohodli se, že první budou na řadě plavčíci; až ty spořádají, budou vrhat kostky, na koho to padne dál.“ (Bontekoe je ostatně přesvědčí, aby ještě tři dny vyčkali, a třetího dne se objeví země, čímž jsou plavčíci zachráněni). Ale to už je úryvek ze soudobého převyprávění.

Autor přepisu Thomas Rosenboom je jednou z výrazných postav současné nizozemské literatury. Bývá vyzdvihován pro svůj vytříbený styl a je mj. dvojnásobným nositelem nizozemské literární ceny Libris, což je – spolu s cenou AKO – nejdůležitější nizozemská literární cena udělovaná každoročně a honorovaná částkou 50 000 eur (Libris-prijs1994 za román Gewassen vlees, ten byl navíc nominován i na evropskou cenu Aristeion, Libris-prijs 2000 za historický román Publieke werken). Právě jeho zájem o historická témata a schopnost navodit i jazykovými prostředky dávnou atmosféru napovídají, že tento historický text je u něj v dobrých rukou.