Komiksová série Blacksad španělských tvůrců Juana Díaze Canalese (scénář) a Juanja Guarnida (kresba) patří k velkým fenoménům současného evropského komiksu. Bohužel ne k úplně největším,  na to tvůrčímu týmu chybí větší frekvence. Autoři totiž v průběhu třiadvaceti let vydali zatím jen sedm alb; to první vyšlo již roku 2000. Přičemž jestliže předtím byl odstup od jednotlivých dílů série (naštěstí jde o samostatné příběhy) většinou tři až čtyři roky, mezi předposledním příběhem Amarillo a nejnovějším dvoudílným případem Pak se všechno hroutí uplynulo osm let. Pro fanoušky série je to trochu frustrující a dlouhý odstup od Amarilla už mnozí vnímali jako konec série. Utěšit se mohli jen u počítačové hry, jejíž scénář ale nevycházel z žádného Blacksadova komiksového příběhu a napsali jej jiní Španělé. Díaz Canales s Guarnidem nicméně ukazují, že svého kocouřího hrdinu opouštět nehodlají a právě Pak se všechno hroutí je přinejmenším s ohledem na rozsah jejich zatím nejambicióznější dílo. Česky vyšlo záhy po francouzském vydání druhého pokračování (to bylo v roce 2023) spolu se zmíněným Amarillem. Tento příběh sice již čeští fanoušci série znají z časopiseckého publikování, nicméně nyní mají vše pěkně pohromadě vedle předchozího omnibusu, který obsahoval čtyři předchozí Blacksadovy případy.

Tragický osud vznětlivého spisovatele

Právě Amarillo je příběh trochu netypický, protože tu Blacksad vlastně nevyšetřuje vraždu, jen se přimotá k událostem, které vraždami končí, a vydává se po stopě pachatele. Toho navíc známe od prvních okamžiků – jde o rozervaného beatnického spisovatele Chada, který v návalu vzteku zabije svého kolegu a přítele. Následuje strastiplná cesta americkým venkovem, při které se Chad zaplétá do dalších problémů, někdy bezděčně, jindy kvůli své vznětlivé povaze – ale jinak je to spíše kladný, jen samozřejmě neodvolatelně tragický hrdina. Blacksad je mu v patách a vyřeší některé jeho problémy, dalším tragédiím však nezabrání.

Podobně chmurný je také druhý, podstatně delší příběh, který už má klasičtější syžet: Blacksada si najme šéf odborů převážně stavebních dělníků pracujících v podzemí, protože má podezření, že se jej někdo chystá zavraždit. Což se také stane, Blacksadovi přímo za zády. Scenárista následně rozvíjí docela spletitý příběh plný nejednoznačných postav, opět často zoufalých a chybujících. Do nečekaných potíží se tu dostane Blacksadův obvyklý „watson“ – malý přičinlivý novinář Týden zpodobněný jako lasička –, když jej obviní z vraždy. Čtenář už nicméně ví, kdo je pachatelem a kdo stojí v pozadí, jen hlavní motiv dvou vražd zůstává dlouho skrytý.

Ohromující kresba

Obě detektivní (či možná spíše thrillerové) zápletky mají své kouzlo, ale v rámci drsné školy to není nic mimořádného a najdeme tu i pár slabších míst (nepřesvědčivá motivace vraha, některé scény vytvořené především pro vizuální efekt). Co ale Blacksada vystřeluje vysoko nad průměr evropského i světového komiksu, je Guarnidova kresba: když čtenář hltá ty celobarevné stránky plné davových scén s prokreslenými detaily všech postav, trochu chápe, že něco takového se nedá nakreslit moc rychle; a maně lituje, že české nakladatelství Crew se ani v tomto případě neodvážilo vydat komiks v původní nezmenšené podobě.

Dokonce se zdá, jako by Guarnido ještě přidal a zejména expresivita zvířecích tváří je ve vypjatých scénách mimořádně sugestivní. A je stále obdivuhodné, jak suverénně dokáže kreslíř zvířatům vtisknout lidské rysy a emoce. Dodejme, že druhy zvířat nejsou voleny stereotypně: zabijákem se může stát masožravec i býložravec, padouchem může být i zvíře v reálu neškodné a roztomilé (zde například koala). K tomu kreslíř kouzelně vystihuje atmosféru Ameriky konce padesátých let, kdy se ještě nosily obleky a klobouky, ale mladší generace už začaly rebelovat i vizáží. Mafiáni v lakýrkách se tu potkávají s bohémskými umělci v kostkovaných košilích, krasavice si oblékají honosné šaty i jednoduchá černá trička. A jestliže předchozí díly se odehrávaly ve městech silně připomínajících New Orleans, Las Vegas nebo Los Angeles, tentokrát město z Pak se všechno hroutí odkazuje na Hammettovo San Francisco, samozřejmě s ikonickým mostem Golden Gate Bridge. Jedna scéna se odehrává v baru, jehož interiér silně připomíná Hammettův oblíbený John‘s Grill. Ta mimochodem následuje po citaci obrazu Edwarda Hoppera Noční ptáci. Další scény ale zase vyhlížejí, jako by se odehrávaly pod newyorskými mrakodrapy a v Central Parku…

Návrat starých známých

Také některé postavy mají svůj předobraz: básník Abe Greenberg, který se do série vrací z třetího dílu, je ve svých uměleckých postojích stejně radikální a neústupný jako Allen Ginsberg, byť vizáž mohutného bizona malému židovskému umělci zrovna neodpovídá. Venkovský advokát Neal zase trochu připomíná alkoholického právníka George z filmu Bezstarostná jízda (zvláště, když předtím Blacksad jede na chopperu). Vrací se také Blacksadova největší láska, spisovatelka Alma, která se jediná svými až příliš lidskými rysy z galerie antropomorfizovaných zvířat trochu vymyká.

Neboli – kromě solidní detektivní zápletky můžou čtenáři v Blacksadových dobrodružstvích opět hledat mnohem víc. A fanoušci klasické americké drsné školy mají k dispozici její možná nejlepší nápodobu od Polanského Čínské čtvrti.