Francouzská autorka Alexandra Lapierre přináší ve svém patnáctém románu strhující příběh ženy, která se z ničeho vyšplhala až na vrchol, a to i přesto, že ji její tajemství doslova mohlo stát život: Belle Greene byla totiž Afroameričanka.

Alexandru Lapierre mohli čeští čtenáři potkat na letošním Světu knihy (23.–26. 5. 2024), kdy přijela do Prahy představit svůj první román přeložený do češtiny pod názvem Slečna Belle Greene. V Česku do té doby neznámá autorka se proslavila svým psaním o významných ženách světových dějin. Líčí například nepravděpodobné, až neuvěřitelné osudy Isabel Barreto, první španělské admirálky za doby conquisty, nebo Artemisie Gentileschi, první malířky, která se dokázala uživit a proslavit svým talentem. S postavou Belle Greene se autorka poprvé setkala před třiceti lety během pobytu v New Yorku, kdy prováděla rešerši k nové knize o osobnosti Fanny Stevenson, manželky spisovatele Roberta L. Stevensona. Tam, v útrobách slavné Morganovy knihovny, „potkala ducha Belle Greene“. Jak dnes upřesňuje: „Každý tam o ní mluvil: o její kráse, jejích tajemstvích, o její neskutečné odvaze. Hned jsem se o ní potřebovala dozvědět víc.“ Následovalo několik let pátrání, mimo jiné i v osobním archivu otce Belle Greene: tyto dokumenty se jakoby zázrakem uchovaly na půdě jednoho přes padesát let opuštěného domu.

Děj knihy se odehrává ve Spojených státech amerických mezi lety 1898–1924, ve společnosti sice sjednocené po občanské válce, ale hluboce rozdělené rasovou příslušností: společnost se řídí zákonem tzv. „one-drop rule“, tedy zákonem označujícím za černocha toho, kdo má mezi svými předky i jen pouhou „kapku černošské krve“.

If you dream, dream big

Belle Greener, její matka a sourozenci sice vypadají jako běloši, ale podle tohoto zákona jsou považováni za Afroameričany. Před segregací se jim nabízí jediný únik: tvz. passing. Znamená to zavrhnout svou rodinu, přátele, zvyky – jednoduše stát se jiným. Z Belle Marion Greener, dcery známého černošského aktivisty Richarda Greenera, se stává Belle da Costa Greene, potomkyně portugalského aristokratického rodu. Belle a její sourozenci tak můžou konečně studovat a pro Belle se díky její cílevědomosti a píli otevírá úžasný svět špičkového knihovnictví v zaměstnání u magnáta J. P. Morgana. Nad jejím úspěchem ale panuje strašák jejího otce a toho, co by se stalo, kdyby byl její původ odhalen...

Lapierre ale vypráví mnohem víc než líbivý příběh o nepravděpodobném společenském vzestupu Belle Greene. Autorka líčí příběh ženské emancipace, o které si většina žen v té době mohla nechat jen zdát. Kouření, pití, studium na univerzitě, to všechno byly lákavé možnosti, Belle Greene ale musela hodně obětovat: nikdy nemít děti ani manžela. Cílevědomá Belle se svým mottem „if you dream, dream big“ je vzorem, jak se prosadit přes nepřízeň osudu, ale za cenu obrovské osobní ztráty.

Důležitou součástí splnění tohoto „amerického snu“ jsou dražby cenných tisků, které dodají čtenáři představu o ohromném bohatsví sběratelů. Nicméně tam, kde by se dalo budovat napětí a drama kolem dražeb, postupuje autorka přinejlepším rozpačitě. Čtenář se rychle ztrácí v přemíře historických osobností, které se objevují a mizí jak na běžícím pásu. Moc tomu nepřidá velmi zjednodušený popis systému dražeb. Fakta a historičnost, o něž se autorka po celou dobu opírá, zde selhávají vedle záměru podat strhující drama. Nakonec se barevné dějiny mění v příliš slabou kulisu pro silné emoce, ačkoli by právě ty měly stát v autorčině podání v popředí. To nalezneme například v příběhu dražby Hoeovy sbírky probíhající přes rok a půl. Tam je zprvu Belle Greene neúspěšná, a poprvé v životě prohrává. Pak ale následuje střih a nacházíme knihovnici, jak stojí v salonku a čte články v novinách o svém zdrcujícím úspěchu ve zmíněné dražbě. Kde se ten úspěch vzal? Jak se to stalo? Nelogický časový skok zanechává pachuť prázdnoty.

Podstatně zajímavější část příběhu tvoří Bellina krize identity. Zapřením svých kořenů si musela svou osobnost vybudovat celou nanovo. Rozpor mezi jejími kořeny a sociální maskou vytvořil v jejím nitru hlubokou krizi. „Mám dojem, jako bych hrála nějakou roli, jako bych si něco uzurpovala... Cítím se jako otrok na útěku, schovávající se v hromadě dříví... Jako by na mně bylo něco podezřelého. Nezákonného,“ píše o sobě Belle Greene. Autorka bohužel nepřijímá očividnou výzvu rozepsat se o duševních procesech knihovnice podrobněji. Tím, že se rozhodla vycházet výhradně z rozsáhlých archivů a z korespondence astronomických rozměrů, kterou Belle po sobě zanechala, se záměrně vyhýbá jakýmkoli fabulacím o Belliných pocitech a mentálních pochodech. Jistě, sáhodlouhé dopisy, které autorka s oblibou cituje, poskytují náhled do jejího duševního světa, ale jsou jenom pouhou skulinkou – a ta čtenáři zdaleka nestačí.

Alexandra Lapierre odvedla vpravdě detektivní práci, ale je třeba si položit otázku, zda by se tento výzkum nehodil více pro vědeckou monografii (která by byla vhodným doprovodem stého výročí otevření Morganovy knihovny pro veřejnost) než pro román určený široké veřejnosti. Naneštěstí tomuto fascinujícímu příběhu chybí špetka introspekce, způsob, jak by se čtenáři mohli s hrdinkou románu ztotožnit. Prostě nádech fikce. Opatrná volba autorky spočívající ve snaze nepřivlastňovat si myšlenky Belle Greene a nepřekrucovat je bohužel brání tomu, aby čtenář k této postavě přilnul.

Pokud se ovšem čtenář rozhodne přistoupit na autorčino pojetí historického románu a zajímají ho především fakta podepřená zdroji a okořeněná pohledem do zákulisí společenské smetánky na počátku 20. století, pak si knihu bezesporu užije. Slečna Belle Greene je tak i přes nedostatky fascinujícím seznámením s životem této výjimečné ženy.