Debaty se spisovateli, autorská čtení, diskuse u kulatého stolu, performance… To vše nabídl letošní již 28. ročník festivalu Écrivains au bord de mer (Spisovatelé u moře), který se konal na začátku července na ostrově Noirmoutier a v pobřežním letovisku La Baule. Program a celou organizaci zajišťují Bernard a Brigitte Martinovi – a Bernard Martin mi mezi dvěma debatami, které moderoval, také ochotně odpověděl na pár otázek. Čerstvé informace mimochodem nabízí kromě webu festivalu například také instagramový účet nakladatelství Joca Seria.

iLiteratura: Jak starý je váš festival?
Bernard Martin: Už má svůj věk, letos mu je 28 let, ale dosud se konal jenom v La Baule. V posledních třech letech jsme ho rozšířili sem na ostrov Noirmoutier.

iLiteratura: A proč zrovna sem?
Bernard Martin: Protože tu žiju. Tedy částečně, bydlím napůl v Noirmoutier a napůl v Nantes. A měl jsem chuť to, co už tak dlouho pořádám v La Baule, přenést i sem. Protože La Baule je velké město, sice taky leží u oceánu, ale má úplně jiný charakter.

iLiteratura: Možná to byla i příležitost potkat nové lidi, najít si nové přátele?
Bernard Martin: Ano, jistě. Ale hlavně jde o to, že literatura je moje vášeň a mám chuť se o ni dělit. Připravovat akci pro nové publikum pro mě byla výzva.

iLiteratura: Jste také spolumajitel nakladatelství. Ediční plán Éditions Joca Seria je široce rozkročený od klasiků až po současné americké autory, vydáváte knihy o umění. Máte nějaké výrazné preference?
Bernard Martin: Nakladatelství jsme založili před 33 lety a složení produkce je opravdu pestré. Spíš se zaměřujeme na zahraniční tvorbu, místní literaturu vydáváme velmi málo. Nevyhýbáme se jí ale nijak programově, pokud se namane něco zajímavého, rádi se toho ujmeme.

iLiteratura: Na festivalu moderujete většinu debat s autory. Jste tedy také novinář, kritik, publicista?
Bernard Martin: Ne, vůbec. Jen rád čtu a rád tu radost ze čtení šířím dál, rád si o četbě povídám. V počátcích našeho festivalu jsem navíc měl jednu špatnou zkušenost, když mi jako moderátora doporučili jistého kritika. Ale když jsem viděl, jak debaty vede, byl jsem zděšený; tak jsem si to vůbec nepředstavoval. Hosty na festival jsem zval s určitým záměrem, jenže ten profesionál mé očekávání neuměl naplnit. Takže jsem se nakonec rozhodl, že se toho úkolu ujmu sám, přestože jsem od přírody velmi neprůbojný. Bylo to zpočátku trochu náročné, ale od té doby jsem se samozřejmě spoustu věcí naučil.

iLiteratura: Je sympatické, že na festival zvete vedle známých spisovatelů i ty začínající, kteří ještě takový věhlas nemají. Jak je vybíráte? Jak je nacházíte?
Bernard Martin: Jednoduše, jak jsem se už zmínil, především hodně čtu. A jakmile mě nějaký titul osloví, vždycky můžu autora pozvat. Program je samozřejmě nutné skládat pečlivě, aby působil vyváženě, jen na neznámých jménech ho postavit nemůžete. Hledám knihy, které nějak zajímavě mluví o dnešním světě – ta tematika je důležitá. Ale stejně tak mi záleží na tom, aby se zde autoři cítili dobře a tvořili určité společenství.

iLiteratura: Specifický rys festivalu je i to, že se tu mluví o knihách, které ještě nevyšly. To je asi dané datem konání akce?
Bernard Martin: Přesně tak, francouzský knižní trh stojí na tom, že se vydání velké většiny novinek směřuje na začátek podzimu.

iLiteratura: Vést debaty o titulech, které posluchači ještě neměli možnost číst, je asi složité?
Bernard Martin: Vůbec ne. Naopak, pro autory je vystoupení na našem festivalu velice lákavé. Několikrát se nám povedlo v předpremiéře představit titul, který pak byl odměněný některou z významných literárních cen – nedávno tu vystupovala třeba Brigitte Giraud. Do karet nám hraje i příjemná atmosféra prázdninového termínu. Autoři ještě nejsou pohlceni kolotočem požadavků médií, na novinky většinou zatím ani nevyšly žádné recenze, poroty literárních cen ještě nevyhlásily nominace.

Spisovatelé tu často své čerstvé tituly představují úplně poprvé. Při autorském čtení mají možnost si vyzkoušet, jak text na publikum působí, i debata o té knize bývá jedna z jejich prvních. Ještě to zkrátka nemají zažité, sami se v jistém smyslu teprve učí o příslušném textu mluvit, jsou natěšení se o něj s publikem podělit. A právě to tvoří tu osobitou atmosféru festivalu; je to takové upřímné, sdílné, spiklenecké.

iLiteratura: Jak festival financujete? Jak velký tým ho připravuje?
Bernard Martin: Moc nás není, jsou to dva a půl úvazku: já, moje žena a naše tisková mluvčí Françoise Jan. Financování stojí na dotacích, máme je od obce, departementu, od CNL a dalších institucí. Shánět subvence není snadné, i když festival má svou tradici a těšíme se jisté důvěře. Musíme nicméně každý rok žádat znovu a nikdy nemáme nic jistého – to je právě na organizaci složité, že autory na další ročník začínáme zvát v době, kdy ještě vůbec neznáme rozpočet.

iLiteratura: Připravujete akci celý rok? Myslíte už teď na další ročník?
Bernard Martin: Ano. Na příští rok už dokonce mám první knihu vybranou. Autorkou je herečka, s níž se osobně znám, její titul mě hluboce oslovil. Některé ročníky jsou také tematické, loni to třeba bylo spojení literatury a filmu, mezi hosty byli například Tanguy Viel, Laurent Mauvignier, Mathias Énard – autoři, kteří jsou zároveň scenáristé nebo se jinak realizují v oblasti filmu.

iLiteratura: Je těžké autory pro festival získat?
Bernard Martin: Jediným problémem bývá sladit jejich časové možnosti s naším harmonogramem, jinak je to pro ně radost. Zapojit se do propagace titulu je už dnes pro spisovatele, básníky nebo překladatele samozřejmostí, mívají to i ve smlouvě s nakladatelstvím a naprostá většina z nich se tomu nijak nebrání, naopak v interakci s publikem nacházejí potěšení. A já osobně moc rád objevuji nové tváře, dělá mi radost, když je můžu přizvat do naší festivalové společnosti, kde vládne příjemná, vstřícná atmosféra.

iLiteratura: Jak byste zhodnotil rozšíření festivalu na ostrov Noirmoutier? Podařilo se vám najít dost široké publikum?
Bernard Martin: Obecenstvo se skládá postupně, teprve se s festivalem seznamují. Funguje to i na základě dobrých referencí – lidé se o zajímavý zážitek podělí se svým okolím a příště nalákají zase někoho dalšího.

iLiteratura: V načasování festivalu na začátek léta byl nějaký zvláštní záměr?
Bernard Martin: To vůbec ne. Datum konání si bohužel vybírat nemůžeme, rozhodují o něm místní úřady, je to závislé také na dostupnosti sálů a dalších věcech. Letošní termín není nijak šikovný, ještě nejsou prázdniny, jen včera byl volný den – to se na návštěvnosti samozřejmě hned projeví. Příští týden se ale přesouváme do La Baule, tam bude publikum mnohem početnější, protože festival už je tam zavedený.

iLiteratura: Lidé tak spojí výlet k oceánu s literárním zážitkem?
Bernard Martin: Ani si nemyslím, naše publikum jezdí na festival cíleně, je to opravdu velká akce s věrným obecenstvem. Já se mimochodem od začátku vymezuju proti spojování léta a oddechové četby. Proč bychom právě v létě měli odkládat kvalitní, dobře napsanou literaturu, která nás nutí přemýšlet? Podle mě je to naopak ideální doba, kdy máme dost prostoru začíst se do knih, na které přes rok není čas.

iLiteratura: Vy asi nevidíte budoucnost literatury nijak černě?
Bernard Martin: S budoucností obecně nic neuděláme, ta je v jistém smyslu předem napsaná. Ale na straně druhé budoucnost literatury částečně ovlivňovat můžeme, i když to vyžaduje práci. Já se například angažuju v akci pro gymnazisty, Prix littéraire des lycéens des Pays de la Loire, která má dobré výsledky. Musí se to ovšem umět; je důležité vybrat dobrého autora, zajímavou knihu, přivést toho spisovatele mezi děti. Studenty to pak zaujme, učí se literaturu číst i mluvit o ní.

iLiteratura: Zjistí tak, že četba není nic těžkého?
Bernard Martin: Možná ano, možná ne. Třeba zjistí, že číst není snadné, ale aspoň se učí překonávat překážky. Nejde o to, že by čtení muselo být jednoduché, důležité je nechat děti, aby samy objevily, že číst je zajímavé a že lidé kolem literatury pro ně mohou být nějak přínosní.