Na letošním veletrhu dětské knihy v Bologni měla Česká republika zastoupení nejen v podobě národního stánku spravovaného Českým literárním centrem, ale také na samostatném stánku Sutnarky – Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Ten lákal především milovníky uměleckého ztvárnění dětských knih. Studenti se už během studia umělecky profilují a jednou z jejich profesních cest může být právě ilustrace, tvorba autorských knih či komiksů. Jakým způsobem se ze studentské práce může zrodit skutečná kniha, nám přímo v Bologni popsaly Renáta Fučíková, vedoucí ateliéru Didaktická ilustrace, a Marie Kohoutová, jež stojí v čele ateliéru Komiks a ilustrace pro děti.

iLiteratura: Má Sutnarka na veletrhu v Bologni samostatný stánek poprvé? 
Renáta Fučíková: Letos jsme tu už potřetí a naše účast se snad stabilizovala na bienální úrovni. Doufáme, že sem budeme nadále jezdit jednou za dva roky, střídáme to se Světem knihy v Praze – nejenom z důvodů ekonomických, ale hlavně z organizačních, protože pedagogové na týden odjíždějí z ateliéru ve chvíli, kdy vrcholí diplomové i bakalářské práce a současně probíhá výuka.

Nicméně opravdu mám čím dál lepší pocit z ohlasů. Vozíme s sebou výsledky naší práce, především kvalifikační práce z posledních let, takže napoprvé (v roce 2020, pozn. redakce) jsme tu byli takové zjevení. Při naší minulé účasti před dvěma lety končil covid a panovala tu radostná atmosféra, že se všichni opět setkali. Letos jsme stánek pojali podobně, jako máme vyzdobené ateliéry ve škole. Naše škola je open space, podobně jako haly tady, a v ateliérech máme vystavené nejlepší práce. Stůl je tu vlastně jako hostina, na které jsou prostřeny ty nejlepší práce z posledních let. Proudí tudy lidé z nakladatelství, lidé z akademického prostředí, různí kolegové z jiných škol, badatelé, ale i studenti, kteří potřebují nabírat zkušenosti.

iLiteratura: Zastoupení škol a univerzitních ateliérů je v Bologni ojedinělé, nebo tu máte zahraniční kolegy?
Renáta Fučíková: Bývá tady třeba urbinská škola (Umělecká akademie v Urbinu – pozn. red.), se kterou kooperujeme v rámci programu Erasmus. Myslím si, že tentokrát tu tolik škol není, možná někde na konci areálu bude seskupení italských škol, ale ze zahraničí jsme tady myslím jediní. O to víc jsme vděčni naší fakultě, že nám dopřála sem jet. Zpátky do školy potom vozíme nejenom zkušenosti, ale i balíky knih pro studenty.

iLiteratura: Mají zahraniční nakladatelé zájem o práce vašich studentů?
Marie Kohoutová: Daří se to hlavně díky naší celkem pravidelné účasti v soutěži Silent book contest, na které se podílejí oba naše ateliéry, Didaktická ilustrace a Komiks a ilustrace pro děti. V posledních letech jsme měli v téhle významné mezinárodní soutěži šest finalistů a už dvakrát se našim studentům podařilo, že jejich práci publikovalo italské nakladatelství Carthusia. Před dvěma lety kniha naší studentky Kateřiny Illnerové Silent Book Contest vyhrála. Letos je mezi 16 vybranými finalisty také Markéta Pěničková z ateliéru Renáty Fučíkové, a to je veliký úspěch.

Renáta Fučíková: S tichými knihami jsme přitom vůbec nezačínali kvůli touze soutěžit. Žánr tiché knihy – silent book – vznikl poměrně nedávno na pomoc dětem migrantů, aby si mohly číst bez jazykových a čtenářských bariér. A tak jsem to téma před pár lety zkusila přinést do školy. Hned z prvního pokusu vyšla publikace Lucie Šťastné, naší úspěšné absolventky, která se dostala mezi finalisty. Proto jsme se s kolegyní domluvily, že to budeme pravidelně opakovat, protože práce na tiché knize je pro studenty velká zkušenost – učí se dějový oblouk, učí se vyprávět pomocí obrazů a pak se teprve přidávají další aspekty.

Nakladatelé se za námi vracejí, což je krásná věc, protože jsme tady především proto, aby svět věděl o naší škole i o tom, že tady existuje spousta talentovaných mladých lidí, kteří potřebují dostat šanci – a my jim k tomu pomáháme.

iLiteratura: A jezdí sem studenti s vámi?
Renáta Fučíková: Jezdí, samozřejmě ne všichni, protože studentů máme hodně, ale jezdí sem ti vybraní, kteří si to ten rok zaslouží. A tady tvrdě pracují, protože hlídají práce kolegů a představují je. Má to výsledky, kromě zmíněné soutěže máme i některé knihy publikované v zahraničí právě díky této prezentaci.

iLiteratura: V Bologni tedy vystavujete zejména novinky, nebo i starší tituly?
Marie Kohoutová: Hlavně novinky a z toho staršího to nejlepší, abychom ukázali, jak se ateliéry profilují. Třeba studentka Anežka Nováková tu má svou bakalářku, za niž byla nominovaná na cenu Muriel za nejlepší studentský komiks. Vždycky se snažíme jako doprovod vybrat studenty, jejichž práce uspěly v domácích i zahraničních soutěžích, aby tady mohli osobně prezentovat svá zdařilá díla a měli šanci je sami nabízet právě zahraničním nakladatelům.

iLiteratura: Mluvily jste o práci s vyprávěním – máte na ni přímo zaměřenou výuku?
Marie Kohoutová: Příběh je stěžejní částí díla, je minimálně srovnatelný (ne-li důležitější) s výtvarnou částí. Studenti mají přímo v rámci studia tvůrčí psaní (vedené paní Danou Emingerovou), scenáristiku: učí se, jak budovat příběh, jak vytvářet živoucí charaktery, jak své vyprávění podpořit kresbou, zabývají se dynamikou, různými fázemi příběhu, jak jej zpomalit nebo naopak zrychlit a jak zaujmout čtenáře.

Renáta Fučíková: Pěstujeme synergii ilustrace, obrazu a textu. Čím dál víc se snažíme naučit studenty vytvořit picture book – originální, autorskou knihu; protože je čím dál víc ilustrátorů, kteří se chtějí v tomhle směru realizovat, ale neumějí tolik psát nebo neumějí vytvořit ten dějový oblouk. Takže teď už druhým rokem naši studenti spolupracují s renomovanou redaktorkou z jednoho nakladatelství. Jsme teprve na začátku, ale chystáme se to dělat rok co rok, tak aby studium mělo strukturu, která povede k tomu, že studenti budou umět nejenom zobrazovat non-fiction věci, ale zároveň i vytvořit svoje vyprávění, svoji vlastní autorskou knihu.

iLiteratura: Absolventská práce tedy nemusí být autorská kniha?
Renáta Fučíková: Nemusí. Mohou vzít klasický text, kam vpouštějí vlastní invenci – jedna dívka například Popelku přesunula do Číny. Nebo tady máme Praštěné pohádky od Ludvíka Aškenazyho, které mají velmi půvabné ilustrace, a pak jedna dívka ilustrovala Podivuhodnou cestu Nilse Holgerssona od Selmy Lagerlöfové, ta bohužel není publikovatelná, protože u nás vyšla nedávno (v nakladatelství Meander – pozn. red.), nicméně jí to otevřelo obrovský prostor a už dělá další knihu, picture book, na který už se nakladatel chystá.

iLiteratura: Rozvíjíte úzkou spolupráci s konkrétními českými nakladatelstvími?
Renáta Fučíková: Ano, jedním z prvních, kdo s námi spolupracoval, byl Albatros, pracujeme s Euromedii, pro něž jsme už dvakrát nebo třikrát udělali vyslovený bestseller, například titul Hrdinky. Příběhy významných českých žen. Velmi úzce spolupracujeme s nakladatelstvím Verzone, s nakladatelstvím Práh, a pak třeba čerstvě s Meandrem nebo Pasekou.

iLiteratura: Dochází při publikování knih k nějakým změnám?
Renáta Fučíková: Někdy jsou diplomky publikované tak, jak byly – třeba kniha Beethoven dostala cenu na bienále ilustrací, pak vznikla kniha Smetana jako sequel a teď se v rukou naší absolventky Veroniky Bílkové rodí Janáček. Někdo chce své absolventské práce naopak opravit, rozšířit. Tady na stěně je původní obálka diplomky Marty Kelbl. To je naše absolventka, skvělá a tak zkušená, že si dokáže další kontakty vyhledat sama. A o to nám taky jde – dát studentům první impulz, aby se sami vrhli do světa, a tak je povzbuzuju a říkám: okamžitě si tady najděte kolegy, přátele, kamarády – to nejsou konkurenti, jsou to kolegové, musíte navazovat přátelství a vztahy a držet pohromadě.

iLiteratura: Jsou dnes studenti kolegiální, nebo se spíš projevují jako výrazné individuality?
Renáta Fučíková: Naším mottem, na tom se shodujeme, je diverzita talentů. Sami si spontánně uvědomujeme, že se se studenty ze začátku těch šesti let studia seznámíme, poznáme jejich projev a pak je podporujeme v tom, aby byli unikátní. Takže je nenutíme, aby se nějakým způsobem unifikovali, ale naopak se snažíme ten vějíř rozevřít. To, co tady ukazujeme, je výběr toho nejlepšího, ale i z toho výběru je vidět, jak jsou projevy rozmanité. Někdo se věnuje víc papírovému inženýrství, někdo je klasický rukodělný ilustrátor, někdo pracuje v počítači, vše je možné – když to má nějakou výtvarnou hodnotu. A zároveň chceme, aby byly naše práce i trošku vstřícné vůči čtenáři.

Mezi finalisty soutěže Silent book contest 2022 byly také Anna Marie Kohutová s knihou Aport a Marto Kelbl s knihou Nezlomní přátelé.