Japonské komiksy mají v Česku stále značný úspěch, a proto se nakladatelé odvažují i k vydávání japonské komiksové klasiky. Letos tak nakladatelství Argo přišlo s objemným svazkem nazvaným podle hlavního hrdiny jednoduše Kitaró – přináší třináct příběhů lovce strašidel, který je sám strašidlem. Japanoložka Anna Křivánková v závěrečném doslovu rekapituluje vznik série v 60. letech a její osudy až k dlouhotrvající mimořádné popularitě mezi japonskými čtenáři. A diváky: postupně vzniklo hned sedm animovaných seriálů s Kitaróem, poslední v roce 2018. Kitaró je v Japonsku pojem a je skvělé, že jeho příběhy objevily v češtině, což ovšem platí i pro jiné ikonické komiksy 60. let jako Barbarella, Corto Maltese nebo Velký vezír Iznougud.

Do boje s krvelačnou příšerou!

České vydání přináší až pozdější příběhy, které Mizuki psal vlastně pro děti. Nedozvíme se tedy, kde se Kitaró vzal (respektive to zjistíme až ze zmíněného doslovu Anny Křivánkové), protože jeho původ patří do temnějšího a hororovějšího počátku série, kdy navíc Kitaró ani nebyl kladným hrdinou, jak jej představuje český svazek. Ten nabízí příběhy s opakujícím se syžetem: kdesi, nejčastěji v nějaké odlehlé vesnici, se začnou dít podivné věci, anebo se rovnou zjeví krvelačné strašidlo (případně více strašidel), které nějak tyranizuje místní lidi. Ti se obrátí na Kitaróa, který po menších peripetiích zlé strašidlo porazí, nejčastěji díky své „spirituální síle“. V posledním okně pak zazní vítězná písnička zpívaná krtonožkami a žábami. Příběhy mají formát povídek a vycházejí z bohatého bestiáře japonských jókai, tedy duchů, zjevení, démonů a dalších nadpřirozených bytostí. V závěru svazku je užitečně připojen malý lexikon strašidel, která se v komiksu objevila, ať už jako hrdinovi protivníci, nebo spojenci. Občas totiž ani Kitaró na všechno sám nestačí a například v rozsáhlejším příběhu Velká válka strašidel si musí na boj proti invazi euroamerických strašidel pozvat domácí hrůzostrašné spolubojovníky.

Jen někdy jsou Kitaróovými protivníky lidé – většinou zločinci nebo hrubiáni, kteří od něj dostanou potměšilou lekci. Nápaditý a plný zvratů je baseballový příběh Noční utkání se strašidly. Jistý mladík najde na hřbitově baseballovou pálku, a když s ní poprvé odpálí, trefí homerun. Pálka je totiž kouzelná a odpaluje přesně tak, jak si její držitel přeje. Ukáže se ale, že patří Kitaróovi, který si pro ni jednou v noci přijde. Po debatě se oba mladí muži shodnou, že si o pálku zahrají baseballové utkání na hřbitově – momentálně veleúspěšný lidský tým proti strašidlům – jenže ambiciózní baseballista netuší, že ke kouzelné pálce patří také kouzelný míček…

Kdo se skrývá v oční jamce

Všechny příběhy mají spád, vtip a nadsázku a vzhledem k tomu, že se tu bojuje magií a nadpřirozenými prvky, Kitaróovy eskapády příliš nestárnou. Přispívá k tomu i vizáž hlavního hrdiny: zejména na poměry 60. let jsou jeho vlasy dosti dlouhé, sčesané do patky, která překrývá jeho levé oko. Má to svůj význam, protože levé oko Kitaró nemá, v jamce žije jeho otec, také nadpřirozený, který se po smrti přetransformoval do inteligentního chodícího oka a častokrát svému synovi pomůže z bryndy. I další strašidla jsou náležitě bizarní, zvláště pro nejaponské čtenáře.

Je pravda, že občas je příběh trochu naivní – někdy zjistíme, že Kitaró vládne nečekanou dovedností až ve chvíli, kdy se zdá, že je poražen, jindy se do té doby hrozivě vyhlížející protivník až příliš snadno skloní před mladíkovými schopnostmi. Také rytmus komiksových oken už působí trochu zastarale, dnes už bývají mezery mezi ději v navazujících oknech podstatně kratší než tehdy. Ale to jsou asi jediné viditelné znaky doby vzniku, které navíc pro děti, předpokládané čtenáře Kitaróa, nebudou nijak podstatné. Humor, absurdita, lehká hororovost a především obdivuhodná pestrost a originalita jókai je ke čtení snadno strhnou.