Nakladatelství literatury pro děti a mládež Meander si čestné místo na trhu vydobylo převážně původními a autorskými publikacemi s důrazem na vysokou uměleckou a literární kvalitu, za které pravidelně získává prestižní ocenění. V edici Chameleón představilo v roce 2023 svérázný Atlas domácích bytostí, knižní debut grafického designéra Martina Poláčka, přičemž vsadilo na netradiční vizuální podobu. Ve své prvotině mapuje Poláček podivné příšerky schovávající se v našich domovech a předkládá jejich klasifikaci v rámci fiktivního oboru prťouskologie. Na atlasu se mohl dosyta umělecky vyřádit, neboť na něm pracoval šest let a několikrát jej upravoval. Pohrává si přitom se svými oblíbenými kolážemi, ve kterých využívá staré materiály ze svého počítače (Flatiron Building, vlna od Hokusaie, vánoční baňka) včetně skenů „takových těch ošklivých otloukánků“ (pružinka, blistr od léků), kterým, jak říká, vdechuje ještě jednou život.

Plejáda netradičních bubáků

Přestože jsou publikace Meanderu známé originalitou a hravostí, Poláčkova kniha už na první pohled vybočuje. Nejen že je i pro dospělého čtenáře zapeklité vůbec přečíst její název, jenž sestává z barevných koláží písmen a předmětů rozmístěných přes celou obálku, ale celkově vypadá brožovaná publikace spíše jako katalog k výstavě současného umění, což může konzervativní čtenáře odradit. Není se však čemu divit, neboť Poláček se ve své tvorbě věnuje převážně navrhování plakátů k filmům a festivalům, jednotných vizuálních stylů a firemních log. Autor nechává své koláže v Atlasu domácích bytostí hýřit barvami, střídá různé techniky a nezřídka používá fotografie retro hraček (hlava plyšového psa či staré panenky), které ilustracím propůjčují hororový nádech. Ve spojení s popisem daného druhu bubáka a jeho návyků může kniha mladším čtenářům nahnat strach. Naštěstí autor na několika místech prozíravě zdůrazňuje, že se domácích bytostí není třeba bát a žádné nebezpečí od nich nehrozí.

Vzbuzuje-li výtvarná stránky knihy jemné rozpaky, obsahová vše vynahradí. Při vymýšlení názvů a charakteristik domácích bytostí dává Poláček průchod své bezbřehé fantazii, prokazuje skvělý pozorovací talent týkající se běžného rodinného života a umí výtečně pobavit. Stylizuje se do role výzkumníka a odvolává se na další badatele větami typu „kapacity se neshodnou“ či „jak bylo zdokumentováno“, čímž textu dodává na autenticitě. Ve skutečnosti příšerkami s nadsázkou a humorem vysvětluje různé neplechy a situace, které se odehrávají v domácnostech a zdají se nevysvětlitelné. Za převrhnutým hrníčkem tak nestojí nešikovné dítě, ale devítiocasá pakočka. Vycházku v nepřezutých bačkorách zase mají na svědomí víly Šuměnky, motýli s hlavami od Marylin Monroe nebo da Vinciho Dámy s hranostajem, které způsobují tak intenzivní šum, že kvůli němu děti často přeslechnou instrukce svých rodičů. Vskutku nepříjemné stvoření představuje v průvodci proradný Slaďák z cukrové vaty likvidující všechny odložené sladkosti a Velká nůďa, která se ráda rozvaluje v bytě, kňouká a vystrnadit se dá jen zpíváním, poskakováním nebo kreslením.

Útok dýdžeje Boba

Jednotlivé kapitoly se dají číst na přeskáčku a můžou se stát užitečným pomocníkem nejen při objasnění rodinných záhad, ale i při motivaci dětí k nepříjemným denním činnostem. Díky Čajdovi a Pilulkinovi se dá přemoci lecjaká nemoc a s rytířem Štětinou (zubní kartáček) můžeme vyzrát na zlomyslného pojídače zubů Cukrblika připomínajícího děsivější verzi pokémona Jigglypuffa. Za vyzdvihnutí stojí ještě dvě existence, u jejichž popisu se zaručeně pobavíte: Mimigodzila, tedy destruktivní batole plundrující sourozencův pokoj, a Smog domácí neboli smrádek, který útočí s příchodem „zpoceného strejdy Puchmajera, košaté tety holdující voňavkám nebo když přijde do gatí zahrát DJ Bobo“.

Atlas domácích bytostí však není pouze zábavným průvodcem, ale stejně jako ostatní knihy vydané v edici Chameleón také hravě didaktickým workbookem, který děti můžou samy aktivně dotvářet. V rámečku ve spodní části každé dvoustrany se nacházejí různé úkoly, nejčastěji vybarvování, dokreslování, spojování teček či doplňovačka písmen. Najdeme zde ale třeba i výzvu k mytí zubů, konzumaci zeleniny nebo procházce venku. Autor v úvodu vtipně vysvětluje, že ačkoliv se do knih čmárat nemá, tuto publikaci lze libovolně pokreslit (i poslintat!), protože proti „poťouchlým bytůstkám Pošpinit a Vycák zatím není žádná fungující obrana“. 

Nápad i jeho provedení se vskutku vyvedly a propojení s aktivitami děti určitě přijmou s povděkem. Je však škoda, že se pokreslením knihy rapidně sníží její životnost a v knihovničkách se asi dlouhodobě neohřeje. V závěru atlasu čeká na čtenáře výzva z největších: namalovat a probádat bytost, která se ukrývá v jejich vlastních domovech, a zaslat ji autorovi. Možná tak nasbírá dostatek bytostí na druhý díl, přestože si dle svých slov chce momentálně od badatelské činnosti trochu odpočinout.