Zatím se nestalo, že by se v nominacích překladových kategorií české komiksové ceny Muriel objevil komiks pro děti. Zatímco českých komiksových knih z pochopitelných důvodů tolik nevychází, překladových titulů máme v češtině každoročně několik desítek, možná už dokonce i nižších stovek. A poroty obvykle vybírají umělecky náročnější, případně rozsáhlejší díla vesměs pro dospělé. Přesto se letos mezi nejlepší komiksové překlady dostalo souborné vydání svou sešitů uceleného příběhu Případ podezřelé vstupenky z chystané série V hlavě Sherlocka Holmese; konkrétně tedy překladatelka Šárka Belisová.

Kvalitu překladu se laik posuzovat neodvažuje, nicméně je jasné, že nic jednoduchého to nebylo a že překladatelka musí kromě francouzštiny ovládat i angličtinu, znát londýnské reálie a také mít načtené Doylovy prózy. Co ocenit jistě lze, je hladké čtení a jazyková jiskra, která výtečně ladí s jiskřením obrazovým.

Co všechno komiks dokáže

V hlavě Sherlocka Holmese je totiž především exhibice toho, co všechno dnes komiksové médium dokáže. Scenárista Cyril Lieron je také původně kreslíř a Benoitu Dahanovi přinejmenším ponechal značnou volnost, pokud mu všemožné výtvarné nápady a hříčky rovnou nenapsal do scénáře. To, co totiž naznačuje už obálka, je přítomné zhruba na každé třetí stránce komiksu: neobvyklé řazení oken s paralelními ději, experimentování s formátem stránky i dvoustránky, vynalézavá kompozice. Na některých stranách Dahan skládá obrázky do formátu pouliční lampy, přesýpacích hodin nebo dvouramenných vah. Nejčastěji samozřejmě používá stylizovanou hlavu Sherlocka Holmese: vždy, když potřebuje názorně ukázat postup detektivovy brilantní dedukce. To pak postavička Sherlocka Holmese pobíhá v menších komiksových oknech v domě ve tvaru hlavy a pročítá knihovnu, dělá chemické pokusy, analyzuje podezřelé a svědky a situace, v nichž se ocitli. Ve velmi rychlém tempu a obvykle ještě s obdivuhodnou nadsázkou: zmenšuje se, aby se dostal k detailům, skáče, létá, roztrojuje se, jednou třeba vodí loutky. Obvykle vše sledujeme z profilu, ale když je to potřeba, vidíme dům detektivovy mysli jako půdorys pohledem shora.

Za těmito vloženými pasážemi nezaostává ani hlavní tok děje: opět velmi rychlý, místy až eklektický, přičemž Dahan znovu rád využívá rozsah celé dvoustrany a čtenář musí pátrat, jak vlastně běží posloupnost oken: vždy se sice začíná vlevo nahoře, ale občas se pokračuje dost klikatě. Kromě toho Dahan využívá červenou „nit indicií“, která se táhne od čtvrté stránky, kdy se Sherlock pustí do pátrání, až do samého konce komiksu: najdeme ji na každé stránce, někdy, když Sherlock zrovna na nic nepřichází, se táhne podél děje, častěji ale prochází skrz něj (někdy doslova protne stránku). A mimo jiné slouží také jako nenápadné, ale funkční vodítko pro čtenáře, protože mu ukazuje pořadí obrázků.

Komplot čínského iluzionisty

Rozevlátostí a místy až nepřirozenou ohebností postav styl připomíná našeho Karla Jerieho, Dahan je však jemnější a preciznější, ostatně používá jinou techniku. Vlastně jsou to trochu karikatury a celý komiks má nádech humoru či parodie – ale opravdu jen nádech, jinak je to poctivá holmesiáda se vším všudy.

Úchvatné výtvarno je totiž podpořeno také silným, byť značně nadsazeným příběhem. Scenárista Lieron se inspiroval více Doylovými romány než povídkami a rozvíjí rozsáhlý komplot čínského iluzinoisty, který je Holmesovi (spolu s množstvím schopných kumpánů) zdatným protivníkem. Dodržuje i to, že aktuální zločin je vlastně odplatou za zločiny minulé, které se udály v minulosti někde daleko od Londýna (u Doyla dvakrát v Americe a jednou v Indii, zde v Číně). A že pronásledovaný padouch není zas tak zavrženíhodný, ale jde vlastně o zoufalého mstitele. Dokonce jako by na nás autoři potměšile pomrkávali: současným antikolonialistickým pohledem lze hlavního padoucha považovat za hrdinného odbojáře proti mocnému britskému impériu.

Komiks V hlavě Sherlocka Holmese je podle obálky určen čtenářům „od 11 do 111 let“ a je jisté, že větší potěšení z něj budou mít ti starší, kteří Holmesovy případy dobře znají. Ti mladší zase ocení zběsilé tempo i nekonvenční hříčky. A to jsme ještě nezmínili další triky (jako přehýbání či prosvěcování stránek), které jsou sice také efektní, ale v celku komiksu vlastně spíše nadbytečné. Je to dílo, které pobaví a nadchne čtenáře; a inspiruje ty s tvůrčími ambicemi.