Útlá a bohatě ilustrovaná knížka Bláznivý den profesora Kanta je další v řadě knih edice Monáda nakladatelství Pink Box, které se snaží šířit filozofii pro děti na českých školách a obecně přinášet filozofické myšlení do běžného života. Autorem tohoto příběhu je Jean Paul Mongin, odborník na německou filozofii a zakladatel edice, z níž Pink Box čerpá.

Co můžu vědět?

Jak název napovídá, čtenář stráví s Immanuelem Kantem celý jeden den od časného rána (dozvíme se, že profesor vstává každý den přesně v 4:55) až do noční bouře (která se ovšem nakonec přežene, aby příběh mohl skončit slavným citátem stejně jako Kantova Kritika praktického rozumu: „Dvě věci naplňují moji duši věčně novým obdivem: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“). Kromě toho, že s profesorem absolvujeme několik jeho každodenních činností, od snídaně přes čtení a psaní dopisů, cestu na přednášku, společenský oběd a zcela netypicky vynechanou procházku, dozvíme se leccos z jeho myšlenkového světa. Nejprve Kant kritizuje Swedenborgovu víru v duchy a staví nad ni sílu rozumu, poté velebí Koperníkův obrat v pojetí vesmíru a sílu vědy. Na přednášce pak profesor mluví o filozofii a zazní i jeho čtyři základní filozofické otázky, ovšem s drobnou úpravou, ilustrující humor procházející celou knížkou: „Co můžu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Kdy budeme jíst?“ Věda je nicméně následně podrobena kritice a omezena na sféru možné, tedy časoprostorové zkušenosti. Kantovy otázky, u kterých nemůžeme dosáhnout poznání, totiž otázky po existenci Boha, nesmrtelnosti duše a lidské svobody, tvoří přechod k letmému představení Kantovy etiky na příkladu lhaní, které Kant kategoricky odmítá jako odporující mravnímu zákonu. Ten spočívá především v respektu k lidskosti druhých a chápání jich jako cílů, nikoli prostředků. Toto se dozvíme v průběhu diskuse u Kantova tradičního společenského oběda s přáteli, s kterými pak rozebírá i své názory na francouzskou revoluci a politiku. Příběh uzavírá Kantova návštěva u krásné přítelkyně Charlotty, doprovázená reflexí o krásném a příjemném, a rozjímání nad vznešeností přírody za bouře (obojí je tématem třetí z Kantových kritik, Kritiky soudnosti). Zmiňovaným citátem pak příběh končí.

Nechybí jemný humor

Autor textem umně proplétá tradované zkazky z autorova života (nevykročení za hranice Královce, přesnost a jednotvárnost Kantova denního režimu…) s jeho klíčovými myšlenkami a fiktivními pasážemi (setkání Kanta s Jeanem-Jacquem Rousseauem, milostný poměr s Marií Charlottou Jacobi-Göschen, byť je obojí založeno na reálné myšlenkové inspiraci či přátelství), a vše doprovází jemným humorem. Každou stranu zdobí barevné a vtipné ilustrace Laurenta Moreaua, které knihu na první pohled řadí mezi dětskou literaturu pro spíše mladší školní věk. 

To však vyvolává otázku, komu je kniha vlastně určena. Na francouzských stránkách původní edice je věk vymezen pro čtenáře od 9 do 99 let. Kniha je psána relativně humorným jazykem a ten, kdo Kantovu filozofii trochu zná, docení různé narážky na kantovská témata a citace. Zároveň je v knize zmíněno velmi krátce mnoho filozofických témat a problémů, aniž by ovšem byly podrobněji vysvětleny.

Cíl a cílová skupina

Domnívám se, že mladší čtenáři z takto podaného příběhu pochopí, že existoval jakýsi profesor Kant, který se v lecčems choval zvláštně, nejsem si ale jistá, zda je kniha s to vyvolat nějaké hlubší myšlenkové procesy nad otázkami, které by i pro děti mladšího věku byly zajímavé a srozumitelné. S tím souvisí druhá otázka, kterou si můžeme v souvislosti s touto knihou klást, totiž co má být jejím záměrem. Pokud představit netradičním a přiměřeně vtipným způsobem a jaksi letem světem život Immanuela Kanta a hlavní myšlenkové okruhy, kterými se zabýval, pak kniha svůj účel jistě plní. Pokud by však bylo cílem knihy přivést mladší čtenáře k zamyšlení nad zajímavými filozofickými otázkami, které se v knize objeví (jako například Je správné někdy lhát? Existuje Bůh a jak to můžeme poznat?), i nad Kantovými odpověďmi na tyto otázky, domnívám se, že by bylo vhodnější zvolit jiný způsob, totiž vyjít přímo od těchto otázek jako zajímavých problémů, ilustrovat je konkrétními příklady (jako v případě člověka skrývajícího vrahovu oběť, který se musí rozhodnout, zda zalže, nebo ne) a podrobněji nastínit možné odpovědi a jejich problematická místa. Použijeme-li Kantova slova, uvedená i v knize, „neučíme se filozofii, ale filozofovat“.  To se však podle mého mínění lépe dělá nad zajímavými problémy než nad zajímavě podaným životem jednoho filozofa.

Je skvělé, že u nás takovéto knihy vycházejí a snaží se představit filozofii i mladším čtenářům. Ještě lepší bude, pokud kniha přispěje i k diskusi o tom, jakým způsobem filozofii smysluplně učit (a program Filozofie pro děti může být jedním z takových postupů) a jakou roli ve výuce hrají a mohou hrát dějiny filozofie.