Transplantace – operace, která fascinuje svou hraniční povahou. Na jedné straně díky ní svitne mnohdy poslední naděje, na druhé se často odehraje tragický konec. Myšlenky na tuto proceduru v lidech budí celou plejádu pocitů, od dlouho očekávané záchrany přes touhu poznat příběh svého dárce až po obavy z fyzického i psychického přijetí orgánu, s nímž se původně narodil někdo úplně jiný. Pro mnohé zůstává transplantační chirurgie celý život redukována na soucit s pacienty a obdiv k lékařům. Nyní však rozhovory s těmi, kterým transplantace změnila život, poskytují jedinečnou možnost nahlédnout hlouběji do lékařských, etických, spirituálních, ale také zcela praktických zákoutí transplantace, aniž bychom ji museli odborně studovat či osobně podstupovat.

Renata Kalenská (nar. 1974) je uznávaná redaktorka a autorka řady knižních rozhovorů s významnými osobnostmi – Karlem Schwarzenbergem, Jiřím Stránským či Janem Saudkem. V současné době působí v Deníku N, dříve pracovala pro Lidové noviny, časopis Týden, Český rozhlas Plus nebo TV Seznam. V roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky, díky níž se dokázala vymanit ze závislosti na dialýze. Nyní se k tomuto tématu vrací v rozhovorech s přednostou Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiřím Froňkem a dalšími lidmi, kteří s transplantací mají rovněž bezprostřední zkušenost, ať už jako příjemci, či dárci.

Kalenská knihu otevírá vlastním příběhem, jehož hlavním motivem je mentální vyrovnání s tím, že spása jednoho člověka často vychází z neštěstí druhého: „Velmi často si vizualizuju, jak se pomalu blížím k čáře svého života. Z druhé strany se blíží člověk, který netuší, že až se naše cesty protnou, bude mrtvý.“ Se stejnou otevřeností a upřímností Kalenská zpovídá své respondenty. Největší prostor věnuje Jiřímu Froňkovi, v němž ani po více než tisíci provedených transplantací nehasne zapálení pro věc, chuť otevírat ve svém oboru stále nové kapitoly a odhodlanost jít proti proudu. Z několikaměsíčního setkávání a povídání zde vznikl dechberoucí příběh lékaře a jeho cesty od rozhodnutí stát se transplantačním chirurgem, přes práci na prestižní klinice v Londýně, až po návrat do Prahy a zdejší neoblomnou snahu bojovat za zázraky. 

Kromě čistě medicínských aspektů je však málokterý lékařský obor provázen takovým množstvím etických otázek. Kdy lze člověka skutečně považovat za mrtvého dárce? Kdo rozhodne o dalším osudu jeho orgánů? A proč se příjemce s dárcem či jeho rodinou nesmí nikdy setkat? Spolu s Jiřím Froňkem a Renatou Kalenskou se diskuse účastní i Marek Orko Vácha, lékařská etik, katolický kněz, přírodovědec, teolog a pedagog. V tuto chvíli se čtenář od úžasu nad úspěchy moderní medicíny přirozeně dostává do filozofického přemítání nad hranicí života a smrti. 

Právě na této hranici jednou balancovali i hlavní hrdinové dalších příběhů knihy – ti, kteří transplantaci pocítili na vlastní kůži a nyní jsou o tom ochotni mluvit s obdivuhodnou vyrovnaností, humorem i motivací k uvědomění si ryzí podstaty života. Kalenská čtenáře postupně seznamuje s matematikem, jenž po výměně skoro celé břišní dutiny úspěšně pokračuje ve vědecké kariéře, ženou, která díky transplantaci dělohy od své matky přivedla na svět zdravou dceru, bagristou, jemuž po intoxikaci zbývala dvouprocentní šance na přežití, i rodiči, jejichž děti prošly transplantací ještě předtím, než se naučily mluvit. Nechybí však ani pohled z druhé strany – od dárců, kterými se z vlastní vůle stávají milující členové rodiny, ale i tragicky zemřelí.

Kniha Renaty Kalenské problematiku transplantace ukazuje z mnoha perspektiv, avšak ani jedna není vyčerpávající – již proto, že vždy patří jednomu konkrétnímu člověku. Od každého z nich se však lze naučit ještě něčemu, co s transplantací přímo nesouvisí. Je to chuť do života, odhodlání jít za svým cílem, schopnost přijímat všechny překážky s nadhledem, a hlavně se nevzdávat, ať už jde o touhu žít, nebo život někomu zachránit.