Lidské tělo se skládá z několika desítek bilionů buněk a většina z nich obsahuje malé organely zvané mitochondrie. Výjimkou jsou například červené krvinky, které mimochodem postrádají i jádro. Mitochondrie jsou známé jako buněčné elektrárny, a to proto, že v nich probíhá buněčné dýchání, s jehož pomocí se uvolňuje energie z přijaté potravy a mění se do jiné podoby, kterou lze využít k pohonu biochemických reakcí. Počet mitochondrií obsažených v konkrétní buňce závisí na její funkci: mohou jich být desítky i tisíce. Nejvíc jich obsahují buňky, které potřebují hodně energie, jako třeba ty v kosterní svalovině, srdci nebo různých orgánech. Je pravda, že energii lze vyrábět i bez mitochondrií, jak dokládají bakterie, ale mnohobuněčné organismy se bez nich v podstatě neobejdou. Zajímavé je, že právě z bakterií se mitochondrie před více než miliardou let vyvinuly.

Proč jsou pro nás mitochondrie zásadní

Bez těchto pozoruhodných mikroelektráren bychom si zkrátka nedokázali zajistit dostatek energie pro provoz našich složitých těl: a bez energie není života. Mitochondrie jsou pro nás zcela zásadní a nejde jen o to je mít, či nemít. Záleží taky, jak fungují. A pokud nefungují dobře, vede to k celé řadě zdravotních problémů, jak v knize Mitochondrie a medicína budoucnosti tvrdí Lee Know, „licencovaný lékař přírodní medicíny žijící v Kanadě a držitel několika ocenění“. Dá se s tím ovšem něco dělat? I na to publikace nabízí odpověď, nemluvě o jiných užitečných informacích.

Autor k tématu přistupuje takzvaně od píky. V první části čtenáře poměrně zevrubně seznamuje se vznikem, fungováním a strukturou mitochondrií a jejich důležitostí pro životní procesy. Třebaže při tom často výrazně překračuje hranice středoškolské látky, zůstává srozumitelný a čtenáři se pečlivé seznámení s těmito pasážemi vyplatí, neboť díky nim snadněji porozumí zbylým dvěma částem knihy. V nich Know nejprve popisuje souvislost různých chorob s poruchami mitochondrií. Vzhledem k tomu, jak důležité jsou tyto organely pro „provoz“ celého organismu, nepřekvapí, že mají co dočinění skoro se vším. Nicméně hlavní pozornost se upírá na kardiovaskulární onemocnění, diabetes, duševní zdraví a nervový systém, neurodegenerativní choroby (Alzheimerovu a Parkinsonovu nemoc) nebo onemocnění očí.

Co dělat pro zdraví vlastních mitochondrií

Mitochondrie ale dost možná souvisejí i se stárnutím. Takzvanou mitochondriální teorii stárnutí, která stárnutí dává do souvislosti s neblahým působením volných radikálů, v několika knihách zpopularizoval britský biolog Nick Lane. I proto se na něj Know odvolává, především pak na jeho knihu Síla, sexualita, sebevražda (Power, Sex, Suicide. Mitochondria and the Meaning of Life, 2005). Přestože ta před deseti lety (2013) vyšla v téže edici jako recenzovaný titul, informace o jejím českém překladu v něm překvapivě chybí.

Závěrečná část se zabývá otázkou, co udělat pro to, aby mitochondrie pracovaly, jak mají. Autor představuje celou řadu látek, které přispívají ke správnému fungování těchto organel, od D-ribózy, pyrrolochinolin chinonu (PQQ) a koenzymu Q10 po hořčík, kreatin, vitaminy skupiny B či železo. A upozorňuje, že pro zdraví mitochondrií je nesmírně důležitá i fyzická aktivita, která by ovšem neměla být přespříliš intenzivní. Know se samozřejmě nespokojí pouze s vyjmenováním produktů, jež by s mitochondriálními neduhy mohly pomoct, ale poměrně detailně vysvětluje, jak dané látky účinkují, kdy má smysl je užívat, komu prospívají a jak k nim obecně přistupovat. Ve výsledku nicméně dospívá k nepříliš překvapivému závěru, že základem je zdravý životní styl, tedy pravidelný pohyb a vyvážená strava. Teprve když to kupříkladu z důvodu genetické poruchy nestačí, stojí za úvahu cílenější zásahy.

Autor s nejasnou odborností

Jakkoli zní název Mitochondrie a medicína budoucnosti lákavě a jakkoli srozumitelně (snad i pro laika bez biologického vzdělání) je kniha napsaná, přece jen se jedná o titul, který vzhledem k poměrně úzkému tématu pravděpodobně nezasáhne mnoho čtenářů. Proto je až s podivem, že vychází v edici Galileo, která sice mnohokrát dokázala, že se nezdráhá představovat nové či neotřelé myšlenky z různých koutů vědy a medicíny, nicméně většinou cílí na širší čtenářský okruh. Nabízí se srovnání s výše zmíněnou Laneovou knihou, která se rovněž zabývá mitochondriemi, ale problematiku zasazuje do podstatně širšího kontextu a řadu věcí probírá do větší hloubky, a proto má potenciál přitáhnout více zájemců.

Kdo už však po Mitochondriích a medicíně budoucnosti sáhne, pravděpodobně nebude zklamán. Navzdory poněkud nejasné odbornosti autora, který se označuje za „naturopata“ (vystudoval Canadian College of Naturopathic Medicine), tedy zastánce nejasně definované formy alternativní medicíny, se jedná o poutavě a přehledně napsanou knihu. V případě nejasností či nesouhlasu s Knowem, který koneckonců často upozorňuje, že velká část uváděného jsou hypotézy, jež se časem mohou ukázat jako mylné, si lze různá sporná tvrzení ověřit ve velmi bohatém seznamu literatury zabírajícím takřka třetinu svazku.

Knihu tak ocení především ti, kdo se chtějí dozvědět, co jsou to mitochondrie, jaké úkoly v těle mají v těle, která onemocnění s nimi zřejmě souvisejí nebo proč je pro správné fungování těchto organel důležitý zdravý životní styl. Pro ostatní to patrně bude zajímavé čtení, z nějž si ale neodnesou nic, co by dávno nevěděli: pozor na to, co jíte, a nezapomínejte se hýbat.