Umět létat je sen snad každého dítěte a zažít nespoutanost, svobodu a pohled na svět z ptačí perspektivy si často přeje i lecjaký dospělý. Říše ptáků, našich bezprostředních sousedů a zpívajících kamarádů, jichž žije na naší planetě dle australských vědců přibližně padesát miliard, představuje fascinující prostor k bádání a odkrývání faktů, u kterých někdy rozum zůstane stát. Zvídavé děti mnohdy bombardují své rodiče dotazy ohledně druhu ptáka sedícího na stromě před domem, rády pomáhají s jejich dokrmováním v zimních měsících či si přejí mít opeřeného přítele doma. Není proto od věci mít v knihovničce nějakou tu ptačí příručku pro děti, díky níž můžete společně odhalovat jejich překvapivá tajemství. 

Na současném trhu najdeme knih o ptácích určených pro mladé pozorovatele celou řadu, sahající od malých encyklopedií přes atlasy až po knihy obsahující zvukové nahrávky ptačího zpěvu či poznávačky ptačích stop, vajec a zobáků. V nakladatelství Bambook vsadili na naučnou publikaci Jaké to je být ptákem (2021, č. 2023) renomovaného britského ornitologa a emeritního univerzitního profesora Tima Birkheada (nar. 1950). Jedná se o jeho první literární počin věnovaný dětem a částečně v něm vychází z oceňovaného bestselleru Ptačí smysl. Jaké to je být ptákem (2012, č. 2020) určeného pro dospělé. Od ostatních populárně naučných „ptačích“ titulů knihu odlišuje tematické zaměření na výjimečné i podivuhodné chování a schopnosti dvaceti vybraných opeřenců z celého světa, přičemž se autor orientuje na jejich smysly, jež jsou z velké části jiné než ty lidské. Poněkud překvapivě však působí shrnutí všech ptačích smyslů v závěru knihy, ve kterém chybí čich. Zároveň dvoustrany věnované vždy jednomu druhu neobsahují graficky vyznačený a rychle dohledatelný název daného ptáka, což při četbě mírně irituje. Pojmenování se ukrývá až mezi řádky v textu a musíme se k němu dočíst. Jaký tím autor sledoval záměr, není zřejmé, ale určitě by bylo záhodno druh ptáka uvést pod názvem kapitoly a usnadnit tak orientaci.

Zvolené ptáky, od exotických jako gvačaro jeskynní až po běžnou labuť velkou, představuje Birkhead v krátkých, napínavých příbězích. Hned u první pipulky červenohlavé nás rychle uvede do napjaté atmosféry dramatických námluv roztoužených samečků. Styl vyprávění silně připomíná populární dokumenty přírodovědce Davida Attenborougha, jehož hlas a dikci si nelze při četbě nepředstavit: „Hluboko v deštném lese přešlapuje skupinka nervózních účinkujících z nohy na nohu a každý z nich čeká, až přijde čas na jeho vystoupení. [… Sameček] vyskočí a přistane zpátky na větvičce, přičemž ohromí obecenstvo hlasitým prásknutím. PRÁSK! Zvuk vyluzuje tak, že třikrát za sebou otře křídla o ocas. Dělá to tak rychle, že to zní jako výstřel z pistole! Když couvá, přidá ještě čtyřikrát výbušné PRÁSK! Bravo!“ Celkově publikace působí hravě, neboť se v ní střídají fonty, velikost písma i sklon a umístění slov, především citoslovcí na stránce. Formát přesahuje rozměry A4, čímž přidává knize na výjimečnosti. Tu a tam se vyskytují složitější pojmy jako hřadování či hlavonožci, a jelikož cílovou skupinu tvoří děti 6+, předpokládá se i spolupráce rodičů. 

Jaké to je být ptákem získalo v roce 2022 cenu Margaret Mallettové (na přebalu je její příjmení uvedeno chybně s jedním ‚t‘) udělovanou dětským naučným knihám a doporučuje ji i Česká společnost ornitologická. Nedílnou součástí publikace jsou překrásné kresby mnohočetně oceněné ilustrátorky a autorky Catherine Raynerové (nar. 1982) pocházející z Yorkshiru. Umělkyně se zaměřuje především na obrazy zvířat a při práci používá celou škálu technik, například akrylové a vodové barvy, tuš, tužku, fineliner či sítotisk. Příležitostně pořádá workshopy a na jejích stránkách si kromě autorských knih lze zakoupit dokonce i dětské oblečení s potisky jejích ilustrací. Spolu s Birkheadem vytvořili zdařilou naučnou publikaci, která stojí za opakované předčítání a mimovolně čtenáře i přiměje si ptáky jednou provždy zamilovat.