Norský kreslíř Bjørn Rune Lie (nar. 1977) zaujal literární svět knihou Lyžníci z Plískanic (Slapsefjell, norsky 2008, česky 2014). Vtipnými retro ilustracemi v ní přibližoval nejoblíbenější norský sport a prozrazoval také mnohé o vztahu Norů k přírodě. 

Druhá do češtiny přeložená kniha Vlčkův hvizd (The Wolf's Whistle) vyšla původně v roce 2010 anglicky, což není náhoda. Lie studoval a dlouhodobě žije ve Velké Británii, řadu let strávil v Bristolu a aktuálně je s rodinou usazen ve Skotsku. Nutno dodat, že na anglické obálce je na rozdíl od té české uveden jako spoluautor ještě Scott Donaldson. V obou vydáních potom najdeme na přebalu srovnání s americkým ilustrátorem Richardem Scarrym a filmovým režisérem Wes Andersonem. Osobitý vizuální styl, z něhož je zřejmá hravost, láska k filmům noir, ale také ke zvířatům, je společný všem projektům, pod něž se Lie podepisuje. Jeho tvorba zahrnuje kromě knih i ilustrace pro různé časopisy, muzea, festivaly a také čistě komerční projekty, jak je vidět z nápaditého webu.

Pohádka naruby

Jednoduchý příběh nadaného, ale bojácného a upozaděného vlčka Alberta je svéráznou odnoží supermanovských dobrodružství. Vlčkův hvizd popisuje zrod jednoho supermana a končí přesně v momentu, kdy se nenápadný Albert po letech utiskování ve škole i v práci rozhodne jednat. Odhodí strach, vytáhne ze staré bedny supermanovský plášť, za nějž kdysi od spolužáků sklidil tolik posměchu, a vydá se pomstít kamarády. 

Dětské čtenáře – a nutno dodat, že asi spíše chlapce než dívky, protože v knize se neobjeví ani jedna hrdinka – osloví hlavně linie zrození supermana z neúspěšného snílka, jenž toužil stát se autorem komiksů, ale ve slavném nakladatelství to nedotáhl dál než k vynášení odpadků. V utlačovaném Vlčkovi se pozná hodně kluků a navíc jim blikne naděje, že k tomu, vzít život do vlastních rukou, nejsou potřeba ani tak nadpozemské síly jako spíše odhodlání a notná dávka naštvání. 

Dospělí si v příběhu užijí atmosféru gangstery ovládaného Brooklynu a nápaditou hru s námětem. Lie končí vyprávění tam, kde jiné supermanovské příběhy začínají. Ukazuje, jak se rodí hrdinové i jejich protivníci, a současně vtipně otáčí naruby známou pohádku o vlkovi a třech prasátkách. Ze zlého vlka je vychrtlý vlček Albert, který musí přijít téměř o vše, aby našel sílu se vzepřít zlu. Prasátka nejsou nevinná stvoření, ale notně vypasení pašíci. V mládí tahle otravná partička na školním hřišti terorizovala Alberta a jeho kamarády, v dospělosti z nich vyroste prodloužená ruka jejich mafiánského otce Al Pršuta. 

S výjimkou úryvků z komiksu, jež si Albert tajně píše do šuplíku, tvoří Vlčkův hvizd celostránkové ilustrace někdy zcela beze slov, jindy doprovázené několika málo větami. Tlumené barvy, zvláště hnědá, žlutá a modrá, skvěle zasazují příběh do prostředí amerických gangsterek, v nichž je pořád trochu šero a grázla poznáte na první pohled. Lie s nadsázkou míchá i další klasické ingredience: zatímco Albert žije ve špinavém podnájmu, prasata se válejí v bazénu ve tvaru kýty a cpou se lanýži. Jenom tvrdý alkohol tu nahrazuje jablečný mošt. Něco společného s naším světem tu ale najdeme. Mafiáni, kterým není proti srsti vzít lidem střechu nad hlavou, zbourat starý dům a postavit místo něj kasino, bohužel ještě nevymřeli.  

Příběh vlčka, ze kterého se nakonec stane vlk s kápí za zády, vypráví o věčném boji dobra se zlem. Jeho závěr vyznívá jasně: nikdy se nevzdávat.