Vlámská spisovatelka Hannah Roels vystudovala románské jazyky a literaturu, v roce 2017 debutovala románem Het Portret (Portrét). Věnuje se také psaní o městě Bruggy. V rozhovoru, který poskytla časopisu iLiteratura, se českým čtenářům představuje poprvé. 

iLiteratura: Jak bys charakterizovala současnou nizozemsky psanou literaturu? A liší se vlámská literatura od té nizozemské?
Hannah Roels: Na tuhle otázku je pro mě velice těžké odpovědět. Skutečnost, že píšu, ze mě nedělá odbornici na nizozemsky psanou literaturu… Sleduju pár současných nizozemsky píšících autorů, ale čtu hlavně klasiky a hodně cizojazyčných knih.
Řekla bych, že nizozemsky psaná literatura v Belgii se od té v Nizozemsku liší. Nemyslím si totiž, že by se Vlámové a Nizozemci sobě podobali víc, než se sobě navzájem podobají ostatní Evropané, třebaže Vlámové i Nizozemci mluví stejným jazykem (a i to je relativní). Na druhou stranu se my Vlámové na Nizozemsko hodně orientujeme; téměř všichni nakladatelé sídlí v Amsterdamu. Zdá se, že literární život se odehrává právě tam. Knihy většiny vlámských spisovatelů tudíž nevycházejí v jejich domovině, což má vliv mimo jiné na jazyk (vlámské výrazy a slova bývají při redakci často nahrazovány, i když jsou správné). Pro Valony, francouzsky mluvící Belgičany, ostatně platí totéž, pokud jde o Paříž.

iLiteratura: Je pro mladé autory obtížné se prosadit? Mají šanci najít nakladatele?
Hannah Roels: Podle mého názoru je pro začínající autory velice těžké najít nakladatele a získat dotace – stejně jako ve většině jiných zemí. Aspoň myslím. Pomáhá, když umí člověk snadno navazovat kontakty a zná ty správné lidi. Nebo když rád mluví na pódiu nebo v televizi. Jde tedy o vlastnosti, které s psaním příliš nesouvisejí.

iLiteratura: Jsi v kontaktu s ostatními vlámskými a nizozemskými autory? Sdílíte spolu zkušenosti?
Hannah Roels: Už roky se přátelím se dvěma nizozemsky píšícími spisovatelkami. Jedna je vlámská básnířka, druhá píše romány a žije v Amsterdamu. S nimi toho můžu sdílet hodně. Literární život se ale odehrává hlavně v Amsterdamu, a jak se zdá, většina (mladých) autorů se tam zná a stýká se. V Antverpách existuje prostor pro setkávání s názvem Blikfabriek, kde se scházejí mladí umělci a kam sama občas chodím. Já ale bydlím v Bruselu, kde nizozemsky mluví jenom deset procent obyvatel. Jsem ovšem v kontaktu s francouzsky hovořícími umělci.

iLiteratura: Jakým způsobem se v Belgii propaguje literatura? Existují oblíbené literární festivaly nebo podobné akce?
Hannah Roels: V Belgii vycházejí dvoje noviny s velkým dosahem (De Morgen a De Standaard), které mají literární přílohu, v níž se píše o nových titulech. Kromě toho existuje několik literárních časopisů, které se odvažují víc experimentovat a dávají prostor méně známým jménům. A samozřejmě máme řadu festivalů, městské básníky nebo týden poezie. 

iLiteratura: A propaguje se podle tvého názoru nizozemskojazyčná literatura dostatečně, nebo je zde prostor pro zlepšení?
Hannah Roels: To je těžká otázka. Vím, že organizace DeBuren (instituce zabývající se kulturní spoluprací mezi Nizozemskem a Vlámskem, pozn. red.) toho dělá hodně pro nizozemsky psanou literaturu, organizace Passa Porta (mezinárodní literární dům, pozn. red.) je zase zaměřená spíš mezinárodně. Jinak nemám s kulturními institucemi příliš zkušeností. V televizi existuje jenom jeden literární pořad, a sice Brommer op Zee, který vysílá nizozemská stanice. Je to sice jediný pořad, ale je kvalitní.

iLiteratura: Myslíš si, že by literatura měla odrážet aktuální politické události?
Hannah Roels: Myslím si, že literatura nemusí vůbec nic. Dobrá a procítěná literatura reflektuje svět sama od sebe, ať už pojednává vyloženě o aktuálních otázkách (což jde), nebo o ryze fikčním světě (což jde taky).

iLiteratura: Co ti přinesl projekt CELA? 
Hannah Roels: Kvůli pandemii koronaviru CELA pochopitelně probíhala jinak, než bylo v plánu. Projekt mě obohatil hlavně v tom smyslu, že jsem navázala kontakty a uvědomila si, že ostatní spisovatelé bojují se stejnými nejistotami a problémy.

iLiteratura: Četla jsi v poslední době nějaký zajímavý nizozemsky psaný román? 
Hannah Roels: Naposledy jsem přečetla knihy De onderwaterzwemmer (Plavec pod vodou) od Pietera Franse Thoméseho a Rivieren (Řeky) od Martina Michaela Driessena. Každá má úplně jiný styl, ale obě pojednávají o řekách a plavání. Z mladší generace se mi hodně líbí Niña Weijers.

iLiteratura: Proč zrovna ona? 
Hannah Roels: Niña Weijers mi připadá zajímavá, protože píše velice smyslově a klade důraz na styl – člověka text úplně vtáhne. Zároveň experimentuje s formami příběhu a způsoby, jimiž lze příběh vyprávět. Považuju ji za jednu z nejinovativnějších mladých spisovatelek naší jazykové oblasti.

iLiteratura: V čem podle tebe spočívá síla literatury?
Hannah Roels: Na tuhle otázku se dá odpovědět mnoha různými způsoby… V tuhle chvíli bych řekla, že ona síla tkví v tom, že literatura dokáže strhnout pozornost a ukázat, jaké to je, když je člověk někým jiným. Domnívám se, že literatura dokáže člověka vzít na místa, kam by se jinak nedostal. V ideálním případě nejde o vertikální racionální pohyb, při němž člověk musí soudit a vybírat si, ale o pohyb horizontální; je to způsob cestování do duševních a tělesných prostorů, o nichž člověk nevěděl, že existují. Jde vlastně o formu svobody. Ale za měsíc na tuhle otázku možná odpovím jinak.