Cena pro nejlepší publikaci věnovanou jazyku (Taalboekenprijs) letos připadla více než šestisetstránkovému svazku Vertalen in de Nederlanden. Een cultuurgeschiedenis (Překládání v Nizozemí. Kulturní historie). Soubor pěti studií předních translatologů o vývoji překládání v Nizozemí od raného středověku po současnost seznamuje širokou veřejnost čtivou formou s různými aspekty tohoto oboru a jejich vývojem. Podle vyjádření poroty „je to poprvé, co se téma překládání popisuje tak zevrubně. A především ta kniha poukazuje na význam překladů pro utváření naší kultury a jazyka. Překlady nám rozšiřují pohled na svět a vedou k obohacení našeho jazyka.“

Celostátní deník NRC věnoval literárním překladatelům 11. listopadu 2022 šestistránkovou zvláštní přílohu (součást pravidelné páteční knižní přílohy). Kromě rozsáhlé recenze Gera Groota na oceněnou publikaci tu najdeme velký dvojrozhovor s laureáty letošní Ceny pro evropskou literaturu (Europese Literatuurprijs), jimiž se stali španělský spisovatel Agustín Fernández Mallo a jeho nizozemský překladatel Adri Boon za trilogii Nocilla. Překladatel kromě jiného vysvětluje, proč v nizozemštině zachoval španělský název: tato španělská varianta pomazánky Nutella symbolizuje hospodářský rozmach ve Španělsku koncem šedesátých let, zároveň je to označení celé spisovatelské generace. Autor zase přibližuje, že název zvolil podle punkového songu, který paroduje populární španělskou reklamu na tuto lahůdku. Překladatelé Mattho Mandersloot (korejština), duo Martine Vosmaer a Karina van Santen (angličtina), Djȗke Poppinga (turečtina) a Manik Sarkar (francouzština) rozebírají v krátkých sloupcích „nejtěžší větu“, na kterou při práci narazili.

S problémy mladých začínajících překladatelů se svěřila Eva Wissenburg (1990, francouzština), Anne Lopes Michielsen (1989, portugalština) a Adiëlle Westercappel (1995, angličtina). Navzdory všestranné podpoře nizozemského literárního fondu NLF vnímají svou situaci jako svízelnou. Je těžké proniknout mezi zavedené překladatele, a když už mladý překladatel získá zakázku, neznamená to, že od teď bude přísun práce stabilní. „Pořád ještě mám po každé zakázce pocit, jako bych znovu stála na startu,“ říká Anne Lopes Michielsen osm let po dostudování. Současný předepsaný minimální tarif 7 eurocentů za slovo (podle orientačního přepočtu NLF to odpovídá zhruba 700 Kč/NS) považují za „jedním slovem mizerný“. Tarif sice průběžně narůstá, ale jen v rámci kompenzování inflace – o skutečné navýšení nejde. Také viditelnost překladatele by se měla zlepšit. Pořád ještě se stává, že recenzent zapomene jméno překladatele uvést. Eva Wissenburg v recenzích navíc postrádá výraznější zpětnou vazbu: pochvalná poznámka se většinou mihne ve vedlejší větě v podobě jednoslovných hodnocení jako „pečlivý“, „čtivý“ nebo „krásný“ překlad. Adiëlle Westercappel poznamenává, že veřejnost má stále ještě o překládání mnohdy zkreslené představy. „Mám hodně kamarádů ajťáků, a když s nimi mluvím o své práci, jedna z častých reakcí je: ,Copak se k tomu nepoužívá Google Translate?‘“ V Nizozemsku navíc narážejí překladatelé z „velkých“ jazyků (zejména z angličtiny) na rozšířený názor, že je lepší číst knihy v originále. Anne Lopes Michielsen se svěřuje se svou ideální představou, totiž že si čtenáři budou vybírat četbu podle překladatele: „Řeknou si: ten a ten zase něco přeložil, to si přečtu. Když získáme větší uznání, přispěje to snad k tomu, že už se na překladatele nebude pohlížet jen jako na položku v nákladech.“ Eva Wissenburg (jediná z trojice, která by se už překládáním dokázala uživit) uzavírá: „Překladatelé jsou nadšenci. Často slýchám: ,Uznání se člověk nedočká, ale ta práce samotná je nádherná.‘ Jak se zdá, pořád ještě nás to těší natolik, že ty závažné nevýhody přijímáme. Ale není to zdravý systém. To, jestli se v té branži člověk uchytí, nebo ne, by nemělo záviset na jeho ochotě spolknout tyhle věci.“

Recenze Vertalen in de Nederlanden (v niz.)