Všichni si přejeme, aby mezi charakteristiky dvojjazyčně vydané česko-ukrajinské pohádkové knížky Jak na Bučisku o medvěda přišli / Як Буківeць без відмеqя лишився brzy přibyl i atribut „vizionářská“. Příběh je totiž alegorií současné rusko-ukrajinské války, jen se odehrává v lese Bučisku, odkud před samozvaným medvědem Dimirem utíkají zvířecí maminky se svými mláďaty do bezpečí, než sojka zase přinese zprávu, že je medvěd pryč a všichni se můžou vrátit domů. V samotném vyprávění se samozřejmě na aktuální válečný konflikt nijak přímočaře neodkazuje, pomineme-li symbolickou volbu záporné postavy a její aluzivní jméno. Angažovanost a společensko-politický postoj vyjadřuje zejména rozhodnutí vydat knihu, jež je společným dílem české autorky a ukrajinské výtvarnice, a vysázet ji rovnou dvojjazyčně, aby tentýž nadějeplný příběh mohly sdílet jak děti české, tak ukrajinské. Vyprávění napsala Ivana Pecháčková, kterou prý nápadem, aby medvěd Dimir uprchlý z cirkusu jezdil po lese na řvoucí motorce, inspiroval spisovatel Petr Stančík, mimochodem kmenový autor nakladatelství Meander, kde byl titul samozřejmě vydán. O ukrajinský překlad se postarala Olga Perebyjnis a o moderní, emocemi a neokoukanými detaily prodchnuté ilustrace mladá kyjevská výtvarnice Alyona Potyomkina.

Mimořádně cenný je u tohoto knižního počinu především komentář dětského psychologa Václava Mertina, otištěný na zadní obálce knihy, která obvykle patří příběhové synopsi. Zkušený odborník s mnohaletou praxí z pedagogicko-psychologických poraden zdůrazňuje význam, jaký mají pro děti srozumitelné příběhy s dobrým koncem. Jak je důležité, aby jich v mnoha obměnách slyšely opravdu hodně, neboť na jejich základě si utvářejí povědomí o tom, co je správné, a budují si tak důvěru v život – aby svůj život vnímaly jako dobrý, bezpečný a přátelský. Mertin zároveň podotýká, že není potřebné zdůrazňovat dětem, že v reálném životě to často bohužel bývá i jinak; na analogie a přesahy příběhu do současného života není třeba záměrně poukazovat, jen pokud na ně dítě upozorní samo nebo vyplynou-li ze společného povídání o knize. A i pak je dobré posilovat naději: „říci, že nic není na věky a i ten sebemocnější medvěd jednoho dne z lesa zmizí…“

V tomto poselství spočívá největší síla recenzované knihy. Není to artový sběratelský kus ani kultovní dílo prověřené generacemi. Hoši možná budou při prohlížení obrázků zklamaně brblat, že medvědův burácející červený motocykl připomíná spíš koloběžku, a ani pro dospělé průvodce nebude žádná sranda vycucat si z prstu odpověď na otázku, jak dlouho byl vlastně březňáček Chlupáček, rozuměj králíček narozený v březnu, mimo Bučisko, když při jeho návratu kvetly sasanky a bledule. Anebo jaké mají králíci hračky? Poetické duše se ovšem zatetelí, až si přečtou, že ptáčci se na velký jarní sněm „přepeřili“ a „potok si umyl břehy“. A malé smíšky rozhodně pobaví, že k Medvědí skále zamířilo všechno, co mělo nohy, křídla i ploutve, a dokonce se připlazili i hadi, „kteří neměli nic“. Srozumitelně podaný příběh jasně artikuluje životní hodnoty (domov, pomoc, přátelství) a i v pointě je doslovný, neskrývá potenciál oslovit co nejširší čtenářské publikum předškolního a nejmladšího školního věku – a může posloužit jako odrazový můstek z Bučiska, přes Olšinu, Borovou a Smrkovice až do reality.