Ačkoli Alexander Wüst (1857–1946) nepatří mezi často skloňovaná jména česko-německých či česko-rakouských autorů, které literární vědci a nadšenci po roce 1989 postupně znovuobjevovují, vydání jeho pětadvaceti historek o životě lidí v hornickém městečku Abertamy určitě stojí za povšimnutí. Když už ne pro svou literární kvalitu, neboť Wüst nebyl spisovatel – podle jeho slov z úvodu jde o „nesmělý pokus, který [mu] diktovala [jeho] velká láska k rodnému kraji“ –, pak jakožto zdroj historických, etnografických a především jazykových reálií. Tato v podstatě trojjazyčná publikace se skládá ze tří částí: z českého překladu, z překladové verze do současné němčiny a v závěru najdeme reprint původního díla z roku 1937, které Wüst vydal vlastním nákladem ke svým 80. narozeninám. Na té si smlsnou především znalci švabachu a fajnšmekři zabývající se německými dialekty. Při rozšifrování některých slov jim může pomoci četba nahlas. V roce 2009 namluvilo povídky v původním nářečí šest abertamských rodáků a podařilo se jim tak zvěčnit i zvukovou stránku tohoto téměř zaniklého dialektu.¹

Historky jsou napsány jednoduchým, obyčejným jazykem, typickým pro ústní projev. Wüstovo vypravování tu a tam přeruší jiná vzpomínka, kterou neváhá vylíčit, pak se ale přirozeně vrací k původnímu příběhu – jako by autor opravdu seděl vedle nás a my jsme ho slyšeli rozprávět o tom, co sám zažil, vyslechl jako malý chlapec nebo co mu převyprávěli rodiče. Cílem sepsání vlastních příběhů z Abertam je kromě uchování obrazu krušného života pracovitých horalů také anekdotickými vzpomínkami pobavit. Čtenářům možná vytanou na mysli další dvě jména rakousko-českých autorů, kteří prosluli svými žertovnými anekdotami: drnovický rodák Alexander Roda Roda, jenž si bral na paškál nešvary rakousko-uherské monarchie, a Friedrich Torberg se svými anekdotickými vzpomínkami Teta Joleschová aneb Zánik evropské kultury v anekdotách (č. 1994). Hrdinové Wüstových humoristických povídek jsou příslušníci všech společenských tříd, setkáme se zde s žebračkami, hlupáky, cvičiteli zpěvných hýlů, horníky, ale i faráři, starosty či projíždějícími Američany. Většina z nich se potýká s chudobou a snaží se jakkoliv si přivydělat, např. prodejem třešní, řezbou svatých obrázků či gratulacemi k svátkům za výslužku. Sám Wüst si přilepšoval jako ministrant, což konstatuje s šibeničním humorem: „Jako velcí školáci jsme pilně ministrovali, protože to pro nás znamenalo krásný výdělek, za malou mrtvolu asi čtyři krejcary, za velkou šest, přespolní mše dvojnásobek.“ Nejvíce autor apeluje na pracovitost a poctivost abertamských obyvatel, často se ale v jeho příbězích setkáváme se zápornými vlastnostmi a stereotypními postavami jako „žárlivá manželka“, místní prosťáček, „surový kantor“ nebo líný starosta, který ctil desatero přikázání, „jenom přikázání: ‚Sedmý den sváteční budeš světit a nepracovat‘ si upravil pro sebe tak, že nepracoval celých sedm dní.“

„Tenkrát koukala z mnoha oken jenom bída a herdule“

Abertamy byly v 16. století povýšeny na královské horní městečko, už v 17. století byly ale stříbrné doly pro malou výtěžnost uzavřeny, začaly se těžit jiné rudy a důlní činnost postupně utichala. Wüst popisuje události 19. století včetně drsného období okolo prusko-rakouské války, která podmínky abertamských ještě zhoršila. Většina obyvatel včetně mužů tenkrát seděla u herdule na paličkování krajek, čímž si obstarávali skromný výdělek, a o nadávky na pruské vojáky nebyla nouze. „Tak jako byl Bismarck později oslavován, tak ho tenkrát lidi nesnášeli. Hodně lidí pokřtilo svého psa ‚Bismarck‘.“ Ve Wüstových historkách nechybí ani popis rozkvětu města díky rukavičkářství, které v první polovině 20. století živilo až 11 tisíc lidí z Krušnohoří.² Dvacet pět veselých historek z Abertam je důležitá kronika doby, díky které se dozvíme zajímavosti, jako kdo byl prvním abertamským kurýrem, kdy se zavedlo první kamenné uhlí, že do Karlových Varů jezdilo „černé veličenstvo“ se čtyřmi manželkami nebo že lidé už tenkrát propadali loterii.

V předmluvě vyzdvihuje Paul Krakl význam knihy jakožto jediného jazykového dokladu dnes již téměř zaniklého dialektu abertamské němčiny, který se zde vyvinul díky odlehlé poloze místa v horách. Jako taková představuje publikace bezesporný přínos pro jeho uchování a je důležitým počinem v projektu Znovuobjevené Krušnohoří, který podporuje jednotnou identitu kraje a přibližuje veřejnosti jeho jedinečnost.³ V samotných překladech, jak českém, tak do současné němčiny, se tu a tam nacházejí lexikální nepřesnosti. V povídce Honzíček je to například chybný rok: česká verze uvádí, že šel Wüst do školy v roce „osmatřicátém“, zatímco standardní němčina rok „osmdesát čtyři“ (vierundachtzig). Původní verze však udává rok „šedesát čtyři“ (vierasachzich).⁴ Některé pasáže překladu působí nesourodě a čtenář si je musí přečíst několikrát.

Kniha je přehledně členěná, každou povídku doplňuje jednoduchá ilustrace a na konci jsou otištěny fotografie z tvorby Alexandera Wüsta, který do roku 1945 vlastnil v Abertamech fotoateliér. Na své si při četbě přijdou nejen zapálení lingvisté či sociologové, ale všichni, kterým není lhostejná historie našich předků a rádi se zasmějí nad nevyzpytatelností lidské nátury. Pohled do světnic abertamských nám mimo jiné ukáže i kontrast blahobytu dnešního západního světa ve srovnání s chudobou v Krušnohoří předminulého století: „Manželka domácího uvařila v poledne kaši z brambor a cibule, ze stolu sundala paličkování a mimina a kaši nakydala na stůl, protože zřejmě neměli ani misky.“

Veselé historky jsou pilířem krušnohorské regionální literatury a je dobrá zpráva, že jsme se dočkali již druhého vydání.

1. Znovuobjevené Krušnohoří, ABERTAMSKÉ NÁŘEČÍ – Poslechněte si jeden z původních německých krušnohorských dialektů online!, URL: http://www.znkr.cz/clanek/807-abertamskE-nAReCI-poslechnete-si-jeden-z-puvodnich-nemeckych-krusnohorskych-dialektu-online/, 30. 1. 2022 ^zpět
2. V roce 1843 bylo v Abertamech evidováno 1825 obyvatel, v roce 1910 dokonce 4193. V roce 1930 zde žilo 2545 Němců a pouze 18 Čechů, což se zcela obrátilo po poválečném odsunu a znovuosídlování. Město Abertamy, Historie Abertam, URL: https://www.mesto-abertamy.cz/turista/historie-abertam/ (30. 1. 2022). Alexander Wüst byl odsunut do Bavorska, kde roku 1946 zemřel. ^zpět
3. V roce 2019 byl Hornický region Krušnohoří (Montanregion Erzgebirge) zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO s cílem zachování historického odkazu tohoto unikátního regionu, jehož součástí jsou české (např. Hornická krajina Abertamy – Boží dar – Horní Blatná) a saské komponenty. ^zpět
4. Na nepřesnosti v překladu povídky Flašinetář Fanoušek upozorňuje ve své magisterské diplomové práci Daniel Rauscher. Srovnej Rauscher, Daniel. Die Montanregion Erzgebirge / Krušnohoří auf dem Weg zum UNESCO-Weltkulturerbe – das Gebiet von Abertham und der Ortsdialekt. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 89ff. URL: https://is.muni.cz/th/u0a7o/Daniel_Rauscher__361870__diplomova_prace.pdf (1. 2. 2022) ^zpět