Myšlenkové pochody, jež jsou natolik neobyčejné, že umožňují představovat si čísla a slova jako barvy, tvary či prudké výbuchy světla a tmy. Daniel Tammet (nar. 1979) díky těmto schopnostem dokázal psát věty, aniž by uměl abecedu, excelovat jako jediný středoškolák na šachových soutěžích a naučit se nazpaměť 22 514 desetinných míst čísla π. Jeho vynikající paměť nepřestává fascinovat neurology, psychology, filmaře i sběratele Guinessových rekordů. Ve svých 26 letech napsal knihu Narozen v modrý den, která však více než podstatu autorových excelentních schopností odhaluje praktickou stránku jeho života a prozrazuje, v čem Tammetovi jeho genialita naopak zabránila, ba dokonce uškodila.

V knize Tammet vypráví svůj příběh od raného dětství až do premiéry dokumentárního filmu Brainman (2005), pro který se podrobil řadě výzkumných studií zaměřených na analýzu jeho mimořádného intelektu. Zcela běžné životní etapy a situace autor líčí ze své vlastní fascinující perspektivy, čímž každou kapitolu proměňuje v naprosto jedinečný čtenářský zážitek. Struktura publikace je sice rámcově předvídatelná, co však vždy překvapí, jsou detaily, prozrazující zvláštnosti autorovy osobnosti a s ní spojeného vnímání světa. Vyrůstání v početné rodině, komunikace se spolužáky, jízda hromadnou dopravou, výlet k moři se sousedy či první láska – zážitky, které v autorovi vyvolávaly zcela nevšední emoce a komplikovaný pocit jinakosti. „Jinakost neznamená jen to, že jsi postižený,“ řekl Tammetovi otec Kima Peeka, muže, jehož život se stal hlavním námětem pro film Rain Man. Tammetovi byl stejně jako Peekovi diagnostikován tzv. syndrom učence neboli savanta. Jde o vzácnou poruchu autistického spektra, při které osoby vykazují zcela mimořádné kognitivní schopnosti v některých oborech.

Tammetova kniha má nenucený, ale zcela zaručený osvětový efekt. Autor nezastírá svůj špičkový talent na matematiku či studium jazyků, zároveň je však připraven čtenáře vyvést z romantické představy bezstarostného génia. Zcela otevřeně popisuje slabé stránky syndromu, kterým věnuje podstatně víc prostoru než líčení svých nevysvětlitelných schopností. Na mnohdy úsměvných příkladech Tammet ukazuje, jak se jeho posedlost řádem, patologická tvrdohlavost a chybějící schopnost socializace promítaly do běžných situací, jako je třeba čištění zubů nebo hodina tělocviku. Pozoruhodný je také Tammetův přístup ke vnímání vlastní výjimečnosti. Nesnaží se veřejnost ohromit, ale pokorně motivovat k pochopení myšlenkových pochodů savantů a celkově tím zvýšit toleranci nejen k jedincům trpícím poruchami autistického spektra, ale ke všem osobám, které se nějakým způsobem vymykají zažitým konvencím. Pomoc druhým se stala Tammetovým hlavním zaměstnáním. Dodnes poskytuje virtuální jazykové kurzy, píše knihy a přednáší o tom, jak se naučit přemýšlet jinak.

Překlad Lenky Kapsové nyní umožňuje i českým čtenářům nahlédnout do Tammetovy mysli, jež skrývá spoustu asociací, novotvarů a mnemotechnických pomůcek, které se překladatelce podařilo velmi efektivně a přirozeně převést. Ačkoliv anglický originál knihy vyšel již roku 2006, její obsah nikterak neztrácí na aktuálnosti, ba naopak, patnáct let od svého vzniku si v globalizované, multikulturní společnosti získává ještě pevnější místo. Během čtení některých informačně nabitých pasáží o matematických a lingvistických jevech se sice může zdát, že autor odbornou problematiku zbytečně rozvádí a nedrží se autobiografické linie knihy, ale třeba se i tato stylistická specifika stanou jakousi pomůckou pro pochopení savantského myšlení, v němž nad pocity bezkonkurenčně vítězí logika.