V sedmnáctém století nevznikly pouze první teleskopy, které člověku přiblížily nekonečnou rozlehlost vesmíru a začaly vršit důkazy proti letitému geocentrickému pohledu na svět, nýbrž i první mikroskopy, jež ke zděšení mnohých a nadšení jiných odhalily, že vedle dobře známých rostlin, zvířat či hub existují i organismy mnohem titěrnější a prostým okem neviditelné. Postupně se ukazovalo, že jednobuněčné mikroskopické organismy neboli mikrobi jsou takřka všude, od vody, půdy a vzduchu po povrch i vnitřek těla jiných organismů, včetně člověka. Někteří jsou zcela neškodní a jiní, třeba ti ve střevech, životně důležití. Najdou se však i tací, kteří člověka jakožto původci různých chorob dokážou notně potrápit. Mikrobi jsou s námi zkrátka na každém kroku, a je proto dobré o nich mít nějaké povědomí, abychom ty prospěšné podporovali a těch škodlivých se vyvarovali. A čím dřív takové povědomí získáme, tím lépe.

Tak patrně uvažoval britský autor a ilustrátor žijící v Austrálii Philip Bunting, když připravoval útlou knihu Haló, tady mikrobi! (Me, Microbes & I, 2021), která mikroskopický život ve stručných obrysech přiblíží zájemcům takřka všech věkových kategorií. Po seznámení s tím, co to mikrobi vlastně jsou a kde všude se nacházejí i nenacházejí, objasní, proč jsou tito nepatrní tvorové pro náš život důležití a v čem spočívá význam takzvaného mikrobiomu, tedy souboru všech mikroorganismů žijících v našem těle či na něm. Poté na řadu přichází detailnější seznámení s jednotlivými mikroby, jež autor dělí do šesti skupin: na bakterie, archea, protisty, viry, u nichž se však stále diskutuje, zda jsou či nejsou živé, a nakonec přidává i priony, což jsou ve skutečnosti pouhé infekční bílkoviny.

Největší prostor samozřejmě dostávají bakterie a viry, s nimiž máme přece jen nejvíce osobních zkušeností. Co se prvních jmenovaných týče, vedle stručného popisu základních vlastností (stavba buňky či pozoruhodná rychlost množení) kniha představí i některé základní druhy, s nimiž se běžně setkáváme: například obvykle neškodnou obyvatelku střev Escherichia coli, která však občas přivodí nějaký ten průjem, bakterii Helicobacter pylori, jež může způsobit žaludeční vředy, nebo původce cholery jménem Vibrio cholerae. Z těch prospěšných potom nechybí laktobacily a bifidobakterie, které nám pomáhají s trávením. Ačkoli o otázce živosti virů stále není rozhodnuto, jejich dopad na život jiných organismů je neoddiskutovatelný, jak koneckonců dokládá i současná pandemie koronaviru. Bunting jim proto věnuje značnou pozornost (rozsahem ještě větší než bakteriím) a líčí třeba, jak se množí, kde je najdeme, jak vypadají nebo co se vlastně děje s naším tělem při nachlazení.

Jako třetí přicházejí na paškál jednobuněčné houby. S těmi se nejčastěji setkáme v podobě kvasinek, jež nám pomáhají při „výrobě chleba, sýru, jogurtu, nakládaných okurek“ a samozřejmě i piva a vína. Zbylé tři skupiny mikrobů už zůstávají tak trochu stranou, přičemž zejména u archeí, odbytých jedním krátkým odstavečkem, je to možná trochu škoda. Jde totiž o nesmírně zajímavé organismy, které přežívají v extrémních podmínkách, například mimořádně kyselých, slaných nebo horkých pramenech a jezírcích. V samém závěru pak autor vysvětluje, jak se s nájezdy nebezpečných mikrobů vypořádává náš imunitní systém, kterak mu pomáhat v tom, aby nás chránil co nejlépe, proč je důležité očkování nebo jak si správně mýt ruce, což je základ dobrého zdraví.

Philip Bunting svou knihou cílí na především na mladší čtenáře (nakladatel uvádí doporučený věk od pěti let, s čímž lze jen souhlasit) a tomu odpovídá i její struktura. V textu autor uvádí opravdu jen nejnutnější informace k vytvoření základní představy o šesti vymezených skupinách mikrobů, občas okořeněné o nějakou tu zajímavost, ale jinak se do žádných komplikovanějších biologických problémů nepouští. Jedinou „složitostí“ snad může být občasné uvádění latinských pojmenování organismů, nicméně tomu se vzhledem k časté absenci obecných názvů nedá vyhnout. Zacílení na nejmladší čtenáře se odráží rovněž v jednoduché, přesto poutavé kresbě, která nešetří výraznými barvami (jak dokládá i působivá obálka), a také v tom, že mikrobům nikdy nechybí personifikující očka, která tyto celkem málo povědomé organismy dětem přiblíží a usnadní jim pochopit, oč v textu jde.

Haló, tady mikrobi! je vhodnou knížkou pro první stručné seznámení se světem jednobuněčných mikroskopických organismů a díky poutavé kresbě lze předpokládat, že neskončí zaprášená v knihovničce za knihami o dinosaurech a jiných zajímavostech, ale dočká se opakovaného vytáhnutí, třeba jen tak k prolistování.