Akademická základna kanadského programátora a profesora informatiky Briana W. Kernighana je od roku 2000 na univerzitě v Princetonu. Kernighan přispěl k rozvoji několika programovacích jazyků, spolu s Shenem Limnem vytvořil heuristiku pro optimalizaci známých NP-úplných čili nedeterministicky polynomiálních úloh (jako je problém obchodního cestujícího a párování grafu) a o informatice napsal několik knih. Publikace Jak porozumět digitálnímu světu, kterou vydalo Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán, má ráz klasicky strukturované učebnice se zaměřením na širší veřejnost. Cílový čtenář je každý, kdo se chce v dané oblasti dostatečně zorientovat nebo si jen ujasnit, zopakovat či prohloubit dílčí souvislosti. Kniha vyšla poprvé v roce 2011, a jelikož se informatika vyvíjí velmi rychlým tempem, české vydání je poslední z řady aktualizací. I tak ovšem autor v předmluvě uvádí, že mnoho informací zřejmě záhy zastará, a proto doporučuje během četby či po dočtení sledovat jeho webové stránky, kde pojednávané oblasti průběžně doplňuje a upřesňuje.

Čtení nejen pro BFU

Jistá suchopárnost podání i klasická výkladová struktura odpovídá tomu, že text vychází z princetonských semestrálních kurzů pořádaných autorem pro studenty nejrůznějších oborů, kteří chtějí získat dostatečnou IT gramotnost. Tak to alespoň Kernighan na úvod sám vysvětluje. Pravdou však je, že kniha tohoto druhu v českém prostředí dlouho chyběla. Člověk, který se chtěl v raketově se rozvíjející oblasti IT technologie vzdělat, byl odkázán především na moře různě profesionalizovaných informačních článků či recenzí. Tato publikace je určena především pro laiky – pokud někdo patří mezi zapálené počítačové geeky, nic zásadního se v ní nejspíš nedozví. Ovšem i čtenář, kteří není úplný BFU, jak zní populární a co do přesného významu různě variovaná ajťácká zkratka pro oborově méně zkušené občany, si zde může najít řadu detailů či souvislostí, které pro něj mohou být zajímavé. Nutno zdůraznit, že autor se dynamické realitě navzdory poměrně zdařile snaží o komplexnější pohled na věc. Vzhledem k tomu, že sám očekává zájem různě zainteresovaných a odlišně zkušených čtenářů, přímo vybízí k přeskakování a soustředění na specifické části dle individuálního uvážení.

Kernighan stručně líčí historii počítačů od viktoriánského návrhu diferenciálního stroje Charlese Babbage a příspěvků programátorské pionýrky Ady Lovelace přes využití technologií tkalcovského stavu a děrných štítků pro zpracování statistických údajů Hermanem Hollerithem koncem 19. století až po současné úsilí o zefektivnění a zdokonalení procesorů a počítačové paměti. Historii informatiky by samozřejmě bylo možné pojmout mnohem šířeji, třeba tak, že by z toho vznikla samostatná publikace – něco na způsob Informace od Jamese Gleicka vydané ve stejné edici. Kernighan se proto v tomto směru drží poměrně zkrátka. Což znamená, že sice například uvádí, kdy a kým byl objeven tranzistorový jev a jak důležité jsou tranzistory, které nahradily o mnoho větší a méně efektivní elektronky, ale už nevysvětluje nic z fyzikální podstaty samotného jevu. Čili popisuje informatiku, nikoli fyziku. U líčení vzniku internetu a hypertextu zmiňuje vojenský projekt, z nějž vznikla síť ARPANET, i jméno anglického informatika Tima Bernerse-Leeho, který je považován za tvůrce world wide webu, ale už nepoznamenává, že starší koncept tzv. zařízení Memex, teoreticky popsaný Vannevarem Bushem v roce 1945, má s idejí www mnoho společného, a lze jej tak považovat za významnou inspiraci. Autor se také příliš nezabývá umělou inteligencí a jen velmi stručně se vyjadřuje k možným budoucím technologickým trendům, jako jsou kvantové počítače. Širší intelektuální kontext si zkrátka ve prospěch praktičtějšího zaměření raději odpouští.

Programujte své mobilní telefony!

Autor se tedy zabývá zejména tím, s čím se může čtenář v rámci svých uživatelských aktivit skutečně setkat. Začíná pěkně od základu – nejprve vysvětlí rozdíl mezi analogovým a digitálním. Dále postupuje adekvátním způsobem: osvětlí, co jsou bity a bajty, jakou úlohu hraje software a hardware, jaké jsou různé technologie a principy ukládání dat, jaký je rozdíl mezi běžným programem a operačním systémem včetně historické linie jejich vývoje a tak dál. Poměrně detailní pozornost věnuje popisu klasické architektury současného počítače, přičemž upozorňuje, že jejím hlavním otcem byl ve čtyřicátých letech fyzik John von Neumann a že se od jeho návrhů strukturálně v podstatě nezměnila. Dále přechází ke specifickým funkcím a parametrům jednotlivých komponentů. Podrobně se také zaměřuje na rozdíly mezi různými formáty a principy funkce digitálních médií, tedy tomu, jak se obraz či zvuk zapisuje na dané médium. Dozvíme se, co je to strojový jazyk, jaké jsou programovací jazyky a k čemu vznikly. Na mnoha příkladech nás spolu s drobnými historickými exkurzy seznámí s internetem a jeho nástroji – internetovými protokoly, webovými stránkami, prohlížeči, sociálními sítěmi, peer-to-peer sdílením, ale také s viry a různými druhy hackerských útoků. Do uživatelského kontextu, který Kernighan považuje za podstatný, pak řadí například také mobilní a navigační sítě, kompresi dat, internet věcí, či princip, na jakém funguje digitální měna bitcoin.

V jedné z kapitol se autor věnuje i výuce základů programování v JavaScriptu. Programování totiž považuje za jednu ze stěžejních dovedností pro praktické fungování v současném digitálním světě, přičemž příslušnou kapitolu uvozuje citátem Baracka Obamy z roku 2013: „Nepoužívejte své telefony jenom k hraní, programujte je!“ Tento sdílený apel odpovídá názoru, že v ovládnutí programovacích jazyků se v budoucnu může utvořit dělící hranice mezi těmi „gramotnými“, kteří dokáží nové technologie do značné míry ovládat, a těmi ostatními, jež jsou snadněji náchylní k manipulaci, neboť příliš nevidí do složitých procesů utvářejících sdílenou informační realitu. Lze ovšem dodat, že úroveň počítačové gramotnosti je odstíněná celkovou úrovní vzdělání a schopností myslet, přičemž škála mezi dvěma extrémy uživatelů představuje spíše plynulý přechod než skok daný konkrétní dovedností. K tomu, aby se čtenáři na této škále posouvali k tomu erudovanějšímu pólu, pak koneckonců směřuje obsah celé knihy.

Hra na schovávanou mezi nulami a jedničkami

Neméně pozornosti Kernighan věnuje také šifrování, anonymitě a obecné otázce soukromí při pohybu na síti. Jak na jednom místě přiznává, sám je v tomto ohledu trochu paranoidní a až obsedantně se snaží „nebýt vidět”. Což, jak dále dodává, je tak jako tak z hlediska možností obyčejného jedince, jakým je i on sám, v podstatě boj, který nelze vyhrát. I když se totiž pomocí antivirového či jiného softwaru ve svém počítači postará například o sledovací soubory cookies, existují zde další techniky – třeba tzv. canvas fingerprinting, tedy snímání otisku obrazu. Ta umožňuje zjistit, jak jednotlivý prohlížeč interpretuje konkrétní posloupnost znaků, jde tedy o jakousi počítačovou obdobu daktyloskopie, neboť mnoho prohlížečů má rozeznatelný unikátní otisk svého zobrazování. Přesto existují dostupné nástroje s jistou účinností a další možnosti, kterými se uživatel může ubírat, pokud nechce svoji identitu odhalit a dávat tak k dispozici třetí straně přinejmenším metadata o svém pohybu na síti. Nejznámější z nich je prohlížeč Tor, neboli The Onion Router, který posílá zašifrovanou internetovou komunikaci přes sérii uzlů. Díky tomu je se současnými nástroji, jakými disponuje například americká NSA, při nastavené úrovni složitosti v podstatě nemožné odkrýt dostatečné množství uzlů a uživatele Toru tak odanonymizovat (Tor je na internetu ke stažení a instalaci zdarma). Vše má samozřejmě své světlé i temné stránky. Jedná se o nástroj, skrze nějž je možné brouzdat i hlubinami tzv. dark webu, kde síť hýří také kriminálními aktivitami všeho druhu – od prodeje drog či jiných nelegálních propriet až přes dětskou či jinou pornografii, jež je za hranou evropských i amerických zákonů, až po děsivé zkazky o vraždách či teroristických činech na objednávku.

Ve směru uživatelských práv týkajících se osobní bezpečnosti a soukromí je, jak autor upozorňuje, docela rozdílná situace v rámci USA a EU. Uzákoněné nařízení o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR poskytuje Evropanům mnohem větší míru ochrany ve srovnání se současným právním prostředím ve Spojených státech, kde se soukromí tak moc vážně nebere. Kernighan k tomu dodává, že v Americe je v tomto směru legálně možné ledasco a běžný uživatel v rámci mocenské hry vždy tahá za podstatně kratší provaz. Co se potom týká morálních dilemat, která jsou s tím spojená, tedy například to, zda by měly komerční společnosti vyvíjející šifrovací nástroje povinně implementovat jakási zadní vrátka, která budou k dispozici právě pro NSA, aby se kupříkladu mohlo účinněji bojovat proti organizovanému zločinu a terorismu, autor se zcela jasně kloní na stranu maximálně zajištěné a nekompromisní bezpečnosti. Jeho argumenty jsou v podstatě dvojí. Jakákoli existující zadní vrátka dělají systém zásadně oslabený a zranitelný, tedy napadnutelný a méně konkurenceschopný. Jedinec, který je oproti mocné státní instituci z principu velmi slabým hráčem, má k tomu morální právo disponovat účinnými nástroji pro zachování svého soukromí. Obojí zaručí jen skutečně nezkompromitované technologické nástroje.

Jak porozumět digitálnímu světu poskytuje čtenářům v ucelené formě relativně aktuální informace ze světa informačních technologií, přičemž se zaměřuje spíše na praktickou stránku toho, co může běžný uživatel osobního počítače, mobilního telefonu, či jiného přístroje opatřeného procesorem potřebovat vědět. Na jak dlouho si s knihou čtenář vystačí, je také otázkou toho, zda se bude technologie i nadále vyvíjet současným tempem a kdy bude potřeba další zásadněji aktualizované verze. Zatím se zdá, že momentální pandemická situace digitalizaci a všeobecnému příklonu ke světu online spíše nahrává, a na zásadní zpomalení to tudíž v tomto směru nevypadá.