Jednoho rána na začátku června 1943 přestala během pár hodin existovat vesnice Sochy v polském Zamojsku. Vtrhli do ní nacističtí vojáci a za pomoc partyzánům vesnici „zpacifikovali“ – hospodářství vypálili a obyvatele postříleli. Masakr náhodou přežilo několik dospělých a hrstka dětí. Paralela s osudem českých vesnic Lidice a Ležáky je nasnadě. O Sochách ale nejspíš český čtenář nikdy neslyšel, stejně jak o tom, že podobný osud postihl na polském území tisíce vesnic.

Proč to není součástí všeobecných znalostí o druhé světové válce? Spisovatelka Anna Janko píše: „Jejich vesnice byla jediná v celých Čechách, se kterou zacházeli tak tvrdě, takže ji média velmi hýčkají. Proslavila se v celém světě kvůli Heydrichovi […], protože Lidice byly pacifikovány za atentát na něj. Všichni znají obrázek krásného památníku, zástupu soch dětí, který tam dnes stojí. Každé zavražděné dítě tam má svou sochu… U nás byly stovky takových vesnic, tisíce dětí, mluví se obecně o všech najednou. A to není tak nosné. Protože když slyšíš: sto deset vesnic na Zamojsku, tisíce v celém Polsku, že Poláci vytrpěli po Židech nejvíc ze všech národů, nic nevidíš. To, co námi otřese, musí být konkrétní a mít své jméno.“ (s. 49–50)

Navrácení identity
Poslední citovaná věta by mohla posloužit jako motto celé knihy. Autorka rekonstruuje osud vesnice Sochy do nejmenších možných podrobností, hovoří se všemi dostupnými pamětníky, uvádí přesný jmenný seznam všech zavražděných i domů, v nichž bydleli. Vrací jim identitu a působivě vykresluje skutečný, konkrétní rozměr tragédie se všemi detaily. Její motivace je přitom nesmírně osobní: jedním z náhodou přeživších dětí byla totiž její matka Teresa. Spolu se dvěma mladšími sourozenci se stala očitým svědkem smrti svých rodičů a nikdy se z toho úplně nevzpamatovala. Anna Janko koncipuje knihu jako dialog s matkou, snahu zachytit její vzpomínky a zároveň se vyrovnat s dědičným utrpením, které zasáhlo i její vlastní život.

Zastavme se na okamžik u názvu knihy. České vydání nese název Pamatuješ, mami?, což je věta, jež se v textu neustále vrací ve zmíněném autorčině dialogu s nepřítomnou matkou, který se proplétá mezi obecněji formulovanými esejistickými pasážemi. Polský originál nese přiléhavý, avšak těžko přeložitelný titul Mała zagłada: slovo zagłada se běžně používá jako označení pro holocaust, ale jeho význam je širší, nevztahuje se jen na vyhlazování Židů, leží někde mezi strašlivou katastrofou a genocidou. V paradoxním spojením se slovem „malá“ přesně vyjadřuje obsah dramatu Soch: totální katastrofa jednoho mikrosvěta.

Zlo v mnoha podobách
Ve zmiňovaných esejistických pasážích Janko rozvíjí obecnější úvahy o příčinách a zdrojích lidské krutosti, kterou spojuje také s krutostí vůči zvířatům. Přemýšlí o zlu působeném vědomě, úmyslně, a o zlu, které působíme svou pasivitou. Upozorňuje, že masakry a genocidy se neomezují na druhou světovou válku, a geografický záběr svých úvah rozšiřuje za hranice západního světa. Vždy se však od nich znovu vrací do svého vlastního příběhu, do zničené vesnice Sochy, ke svému vlastnímu zděděnému traumatu, ke vzpomínkám své matky a dalších přeživších.

Pamatuješ, mami? je velmi otevřená a osobní kniha, plná vzpomínek a traumat autorky, která jejím prostřednictvím podstupuje jakousi autoterapii. Je plná bolesti, strachu, smutku. A psaná také s určitou hořkostí a výčitkou – jak mohl svět něco takového dopustit? A jak mohl svět na něco takového zapomenout? A tak po vzoru Lidic usiluje o to, aby Sochy získaly konkrétní obrysy, tváře a jména, staly se jedinečnými a mohly se tak – alespoň v historickém ohledu – vynořit z nebytí.