Šéfík a Sally se spolu plaví na lodi Hudson Queen. Nic mimořádného, prostě kapitán a jeho lodník. Snad až na tu drobnost, že Sally je gorila. Vztah Sally a Šéfíka dobře vystihují věty z úvodní kapitoly: „Spousta lidí si asi myslí, že Šéfík je můj majitel. Ale Šéfík nechce nikoho vlastnit. Jsme společníci. A přátelé.“ Vše se změní jednoho deštivého večera, kdy námořníci přijmou zakázku od tajemného Alfonse Morra. Od té chvíle vše spěje ke katastrofě, která vyvrcholí uvězněním Šéfíka. Sally se ve světě lidí nevyzná a bez přítele se cítí zrazená a ztracená. Objeví v sobě však velkou vnitřní sílu a odhodlání bojovat. Mnohokrát se v lidech zklame, její život často visí na vlásku, ale vždy znovu jí svitne naděje. Má obdivuhodnou schopnost získávat si nové přátele, třeba zpěvačku fada Anu Molinovou, jeho výsost mahárádžu Bhápuru, a nakonec i kriminálního komisaře Umbelina. S některými z nich se sblíží okamžitě, s jinými, např. signorem Fidardem – slavným výrobcem harmonik, vzniká vztah postupně. S prohlubující se důvěrou roste pak i odvaha a ochota lidí pomoci na úkor vlastního pohodlí a bezpečí. Sally Jones je odhodlaná procestovat celý svět, aby dokázala pravdu o Šéfíkovi a jistém plánovaném spiknutí.

Od vydání švédského originálu Mördarens apa (2014) překvapivě uplynulo pár let, než se kniha dočkala českého překladu (Albatros 2018). Čekání se vyplatilo, svěží překlad Heleny Stiessové byl oceněn v letošním roce Zlatou stuhou. Není to jediné ocenění knihy: stejně jako předchozí titul Legenda o Sally Jones získal i Dopis od mrtvého ve Švédsku Augustovu cenu (nejvyšší tamní literární ocenění) v kategorii dětské literatury.

Na rozdíl od předchozí Legendy o Sally Jones ovšem v tomto pokračování více vystupuje do popředí text. Po úvodních celostránkových ilustracích, které čtenáře seznamují a důležitými postavami příběhu, jsou další ilustrace, tradičně od samotného autora Jakoba Wegeliuse, tentokrát jen v úvodu každé ze 79 kapitol, navíc drobnější a černobílé, což jim ale na působivosti nijak neubírá. Drobné dobové detaily (např. typ letadla) naznačují, že se nacházíme ve dvacátých letech 20. století. Podobně jako v předchozím titulu pak může čtenář Sallyinu cestu sledovat na mapě na přední a zadní předsádce knihy.

Znalost životního příběhu Sally z předchozí knihy je pro čtenáře jistě výhodou, ale ne nezbytností. Napínavé vyprávění jej vtáhne do děje tak jako tak. Vypravěčkou je samotná Sally, která sleduje svět okolo sebe s velkou dávkou ostražitosti. A není divu, jednání mnoha lidí by bylo matoucí pro leckoho, natož pro lidoopa. Je však třeba říct, že jak se čtenář noří do děje, přirozeně se se Sally sblíží stejně jako mnohé postavy příběhu a jako obyčejné zvíře už ji rozhodně nevnímá.

Vydavatel knihu doporučuje malým i velkým čtenářům. Vzhledem k rozsahu 483 stran a drobnému písmu nicméně Sally Jones a dopis od mrtvého vybízí k samostatnému čtení spíše zdatnější čtenáře.