Moře, boj s ním i s tvory žijícími pod jeho hladinou je odvěké literární téma. Pro Islanďany je moře doslova součástí národní identity a nechybí snad v žádném románu. Kniha Zlín přináší na český trh další titul na toto téma a s ním i u nás dosud neznámého islandského spisovatele. Východiskem tématu knihy Ptáci bouře (Stormfuglar, islandsky 2018) Einara Kárasona je reálná událost z únoru 1959, kdy ničivá ledová bouře u pobřeží Newfoundlandu uvěznila několik islandských rybářských lodí. Autor na tento tragický příběh narazil náhodou v časopise, kterým si listoval v čekárně, a zaujal ho natolik, že ho nosil v hlavě řadu let a přemýšlel, jak ho přenést na papír. Z původního nápadu na rozsáhlý román nakonec ustoupil a vytvořil novelu bez kapitol, kterou nazývá rapsodií a jejíž psaní mu trvalo přesně na den jeden rok.

Spisovatel a scenárista Einar Kárason (nar. 1955) ve své tvorbě dle vlastních slov tíhne k zachycování extrémních poloh a momentů života. O tom svědčí i jeho nejznámější dílo, trilogie o bratrech živořících po druhé světové válce na okraji společnosti (Þar sem djöflaeyjan rís 1983, Gulleyjan 1985, Fyrirheitna Landið 1989), která se do širšího povědomí dostala díky filmové podobě režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona pod názvem Ďáblův ostrov. V Ptácích bouře se autor soustředí na několikadenní statečný boj dvaatřiceti mužů s bouří, která nečekaně zasáhne jejich loď na zpáteční cestě z lovišť. Rozběsněné vlny dosahují výšky několika metrů, paluba trauleru Racek se v minus dvaceti stupních změní v kluziště, na kterém se nelze pohybovat bez jištění lany. Zmrzlé plavidlo, naplněné úlovkem okouníků, je přetížené a hrozí, že se převrátí. Chlapi bez ustání sekyrami odstraňují led, který se v nelidském mrazu okamžitě obnovuje. Kuchaři v podpalubí připravují litry kávy a hory tučného masa, které si ostatní holýma rukama strkají do úst, aby nabrali síly. Z okolních lodí přicházejí úpěnlivé prosby o pomoc, po nichž často následuje tíživé mlčení. Kapitán povolí jen dvě hodiny spánku denně, sám si nedopřeje ani to. Někteří se z únavy a strachu ocitají na pokraji šílenství.

Zprvu reportážní charakter, v němž Einar Kárason věrně a do detailu vykresluje nejen boj o přežití, ale i způsob rybolovu a vybavení trauleru včetně všech navijáků, vlečných sítí a železných nosníků na rybí kádě, se postupně přelévá do rybářské literární symfonie. Nejen faktická přesnost, ale i schopnost vcítit se do postav je důkazem toho, že Einar Kárason ví, o čem píše. Měnící se vyprávěcí perspektiva přibližuje pocity a myšlenky několika námořníků, v retrospektivách autor zachycuje jejich těkavé osudy, rozkročené mezi loď a pevninu, popisuje koloběhy loučení a návratů i věčné pokušení, jež se skrývá v lahvi kořalky.

Je přirozené, že text jako tento rezonuje především v zemi, kde je rybolov doma a kde podobný více či méně šťastný příběh obsahuje snad každá rodinná historie. Pro českého čtenáře mají Ptáci bouře nádech správné severské exotičnosti. Místy může být kniha pro suchozemce příliš detailní. Autor však skvěle kombinuje popisy, napětí a zachycení obsahu lidské mysli a výsledkem je sugestivní vyprávění, které si získá i ty, kteří moři nijak zvlášť neholdují.

Kniha Einara Kárasona oslavuje všechny rybáře, ty současné i ty minulé, ty, kteří se šťastně vrátili, i ty, na které jejich blízcí marně čekali v přístavu. Být rybářem je úděl, při němž člověk musí akceptovat, že jeho spoluhráčem i protihráčem je moře, jež nelze porazit.