Kvantová fyzika je vedle teorie relativity bezesporu jednou z nejdůležitějších a pro odbornou i laickou veřejnost nejpřitažlivějších oblastí současné fyziky. Ono kouzlo do značné míry vyplývá i z její neintuitivní povahy, která se poněkud příčí našim každodenním zkušenostem s makroskopickým světem. I díky tomu se kvantová teorie už brzy po svém zrodu přelila z odborných periodik a konferencí na stránky novin či časopisů, do románů, naučných knih nebo na televizní obrazovky. Z jevu ryze fyzikálního se brzy stal významný fenomén kulturní, o čemž důkladně pojednali Robert P. Crease a Alfred S. Goldhaber v nedávno publikované knize Kvantový moment (Argo/Dokořán, 2018). A sotva pár měsíců po jejím vydání se k nám v podobně komiksu Záhady kvantového světa (Le Mystère du monde quantique, 2016) dostává vskutku vynikající příklad takového kulturního přesahu.

Za tímto dosud neokoukaným pokusem, jak popularizovat kvantovou fyziku, stojí francouzsko-belgická dvojice tvůrců. Prvním z nich je teoretický fyzik Thibault Damour (nar. 1951), který působí na Institut des Hautes Études Scientifiques, kde se mimo jiné věnuje studiu gravitačních vln, černých děr či teorii strun. Kreslířem svazku je pak u nás dosud neznámý bruselský rodák, žijící však rovněž ve Francii, Mathieu Burniat (nar. 1984), který se v roce 2014 zapsal do podvědomí veřejnosti kritiky dobře přijatým komiksem La Passion de Dodin-Bouffant. Ten pojednává o příhodách labužníka Dodina-Bouffanta, který je znám již z díla francouzského spisovatele a historika Marcela Rouffa (1877–1936) a pro jehož postavu byl inspirací slavný francouzský gurmán, právník a hudebník Jean Anthelme Brillat-Savarin (1755–1826), jehož vlivná kniha Physiologie du goût (1825) vyšla i v češtině pod názvem O labužnictví: Fyziologie chuti (Nakladatelství Lidové noviny, 1994). Burniat nicméně nezahálí a po labužnických příhodách či nahlédnutí do kvantového světa se v posledních letech podílel například na jednom komiksu z naučné řady La Petite Bédéthèque des savoirs, který se věnuje fenoménu internetu.

Vraťme se však k recenzované knize, jejíž úvod nás přivádí na Měsíc, kde potkáváme hlavní hrdiny příběhu, vesmírného dobrodruha Boba a jeho psa Ricka. Ti se zde právě snaží rozlousknout jistou měsíční záhadu, když náhle přiletí meteorit, který jim nadobro změní život. Nicméně drtivý konec jednoho dobrodružství je pouze začátkem jiného a ještě úžasnějšího. Rázem se ocitáme zpátky na Zemi a spolu s Bobem se vydáváme na 25. Solvayovu konferenci věnovanou otázkám kvantové teorie. Přestože Bob netuší, proč pozvánku vůbec dostal, neboť fyzice, natož té kvantové, ani za mák nerozumí, setkání plného podivínských vědců se rozhodne zúčastnit. Tím začíná jeho podivuhodná cesta do kvantového světa, ve kterém se postupně setkává s Maxem Planckem, Albertem Einsteinem, Louisem de Brogliem, Wernerem Heisenbergem, Erwinem Schrödingerem, Maxem Bornem, Nielsem Bohrem či Hughem Everettem, zkrátka se všemi postavami, které hrály stěžejní roli v rozvoji kvantové fyziky. Každá z nich Bobovi, potažmo čtenáři, během rozhovorů představuje a vysvětluje různé zákonitosti či důsledky kvantové teorie. Z jednotlivých střípků se neskládá pouze obrázek samotné kvantové teorie, nýbrž postupně i skvěle vypointovaný závěr, který vychází z jedné z populárních interpretací kvantové mechaniky.

Nepříliš nerozsáhlý komiks samozřejmě nedává prostor k detailnímu výkladu všech aspektů kvantové fyziky, přesto poskytuje poměrně dobrou představu o historickém vývoji teorie i většině klíčových zákonitostí, na nichž kvantová fyzika stojí. Nechybí tedy, mimo jiné, objasnění Planckovy konstanty, vlnově-částicové povahy světla, rozdílu mezi klasickým a kvantovým popisem elektronu, Heisenbergova principu neurčitosti nebo toho, jaké důsledky ony zákonitosti pro fungování (nejen) kvantového světa mají. Vše je navíc vyloženo až překvapivě srozumitelně, takže se v textu neztratí ani úplný „kvantový“ začátečník, třebaže alespoň drobné základy jsou bezpochyby výhodou (třeba i pro docenění rozličných narážek a odkazů). Náročnější čtenáře naopak potěší doplňující textová část na konci knihy, která některé složitější pojmy vykládá detailněji a rovněž nabízí stručné medailonky hlavních aktérů příběhu.

Pochopit jinak obtížnou látku velice napomáhá i samotná kresba – v základu černobílá, ale jak naznačuje obálka, sem tam do ní přiteče i nějaká ta barva. Autoři díky ní velmi snadno vypichují či odlišují všelijaké podstatné vlastnosti právě probírané látky. Kresba je vůbec velmi sympatická, ať už se jedná o podařené, lehce karikaturní vyobrazení různých vědců (třeba Schrödinger působí jako dokonalý šílenec), nebo o nápaditost, například plynulé prolínání právě diskutovaného tématu s pozadím ilustrace, což mnohdy působí příjemně surreálně (Einstein sedící v obrovské misce na vrhání kostek je jednoduše dokonalý). Nechybějí ani různé vtípky: kupříkladu už vzhledem k hlavním postavám se přímo nabízelo, aby se ze slavné Schrödingerovy kočky protentokrát stal pes. Rozhodně potěší je, že kresba není statická, celý děj se odehrává v pohybu a neustále se měnících scenériích.

Svůj cíl, tedy přiblížit čtenáři poněkud neotřelou, zejména však co nejpřístupnější formou kvantovou teorii, plní Záhady kvantového světa víceméně bezchybně a ukazují, že komiks může být vhodný popularizační prostředek, obzvlášť když autoři dokážou efektivně využívat nástroje, které jim medium nabízí. Konečně ani sám příběh, na jehož pozadí čtenář poznává základy kvantové fyziky, není nijak druhořadý. Závěrečná pointa, jež šikovně využívá informace předestřené na předešlých stránkách, mu dodává na poutavosti a snad i díky ní svazek uvízne v paměti, ba čtenáře přiměje, aby se k příběhu Boba a Ricka ještě někdy vrátil.