V dávných dobách, kdy ještě neexistoval internet, brávali lidé do ruky objemné svazky encyklopedií, aby v nich našli, co potřebovali vědět. Ukazovák přejížděl po sloupcích slov v rejstříku, než se zastavil u hledaného hesla – pak stačilo nalistovat patřičnou stránku a začíst se do přehledně strukturovaných informací anebo v případě obrázkové encyklopedie prozkoumat příslušnou ilustraci. Přeháním, samozřejmě, ale s podobným přístupem – napůl s nadsázkou a napůl seriózně – sestavila Podivuhodnou encyklopedii zvířat švýcarská grafička, ilustrátorka a autorka komiksů Adrienne Barmanová (nar. 1979). Z říše zvířat vybrala na šest set rekordmanů a uspořádala je do čtyřiceti nových kategorií.

Křížem krážem zoologickou taxonomií

Nijak se přitom nerozpakovala spárovat druhy, které k sobě podle vědeckých měřítek vůbec nepatří. Přiřazovala k sobě totiž na základě vizuální podobnosti – například podle barvy (a tak vznikly třídy „bonbonkově růžoví“, „nebesky modří“, „ohnivě červení“ či „sněhově bílí“) nebo vzhledu („kropenatí“, „proužkatí“), příp. charakteristického znaku („dlouhojazyčníci“, „dlouhokrcí“, „ušatci“) či velikosti (typicky „obři“ a „trpaslíci“). Zabrousila však i mezi povahové rysy („nerváci“, „peciválové“, „samotáři“) a nezapomněla na šampiony („mistři v maskování“, „přeborníci v zadržování dechu“). Netradičně pak zahrnula do výběru i druhy bájné, prokleté a vyhynulé. Netroufám si rekonstruovat, jak výběr reprezentantů probíhal, ale nepochybně při něm asistovala řada expertů z oboru, protože se v encyklopedii ocitlo mnoho živočichů, které laik běžně nezná. Kniha je tak i přes své laškování s výsledky oborového bádání plnohodnotným zdrojem věrohodných informací nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Názvoslovné kotrmelce

Jde o obrázkovou encyklopedii, takže slovy se v ní šetří. K většině ilustrací je přiřazeno pouze jméno živočicha, obvykle druhové i rodové, ojediněle další vysvětlující informace. Nutno podotknout, že tady jdou žerty stranou, na správnost těchto informací se můžeme spolehnout (snad s výjimkou divočáka!). A klobouk dolů před překladatelkou knihy Evou Sládkovou, kterou ověřování zoologického názvosloví jistě stálo pěkných pár hodin práce. Navíc zcela v duchu autorského záměru dávala v případě dubletních názvů přednost tomu jazykově hravějšímu, výjimečnějšímu (např. plejtvák myšok bývá označován i jako plejtvák tmavý, possum medosavý je známý i jako medosavec pruhovaný, ale zbytečně by to tu svádělo k přiřazení do kategorie „proužkatí“). Kreativitu a jazykový cit projevila i při pojmenování nových tříd, či chceme-li kapitol: dobrá polovička názvů je ve shodě s vědeckým tříděním adjektivní (všichni barevní, a třeba i „pospolití“, „prokletí“), půvabná jsou označení „Jejich veličenstva“, „velesvůdníci“ či „zálesáci“.

Humorné plakáty

Z těchto slov po nás nenápadně pošilhává autorčin tvůrčí naturel, který plně rozvinula v ilustracích, připomínajících designové plakáty: málokterý z živočichů v této Podivuhodné encyklopedii má neutrální výraz či postoj – zejména jsou to oči, které po nás pokukují a pomrkávají, jsou vykulené či přimhouřené, jedno je větší než druhé, i navzdory perspektivě, a tak narušují vážnost realistické kresby. Efektně Barmanová zachycuje pohyb zvířat, bojové pozice, let, skoky. Barevností zůstává věrná přírodě, fantazii upouští uzdu jen při kolorování pozadí či vtipných detailů. V kompozici reflektuje dominantní jednotící rys skupiny – samotář je vždy jen jeden na celé stránce, zatímco pospolití se druží pěkně v chumlu; obři zabírají celou dvoustranu. A teď to nejlepší: se stejnou nadsázkou, s jakou autorka přistupovala k výběru – a skamarádila tak v jedné skupině paviána, komára a grizzlyho, protože to jsou „nerváci“ –, pak přikročila i k výtvarnému pojetí: „skokanům“ nakreslila jen nohy a „bleskurychlé“ nenakreslila vůbec, takže se za nimi jen zvíří prach na poli jako za křepelkou anebo to zabublá v moři jako za žralokem mako. Ochočení zase mají u sebe jako povinný atribut lidi; už jste někdy viděli, jak si holka a kluk osedlali slepici a kohouta?

Obrazové atlasy fauny i flóry

Vtipně pojatý a poměrně rozsáhlý obrazový atlas zvířat vybízí především k listování barevnými stránkami a snaží se, abychom žasli. Že se přitom i mnohému přiučíme, je, jak se říká, spojení příjemného s užitečným. Abecední rejstřík zastoupených živočišných druhů je praktický, ale přidanou hodnotou této svérázné encyklopedie je spíše objevování nečekaných souvislostí napříč zoologickou taxonomií. Podivuhodnou encyklopedii zvířat vydala francouzsky píšící rodačka ze Ženevy v roce 2013, dva roky nato jí kniha vynesla ocenění Suisse Jeunesse et Médias a snad ještě větší váhu pro ni mají překlady do dvanácti jazyků. Česky kniha vyšla v brněnském nakladatelství Host. Snad můžeme doufat, že se dočkáme i neméně originálního atlasu rostlin, který Adrienne Barmanová publikovala letos na jaře.